Marko Rupnik - Velehrad – realita nahrazována popisnými reáliemi

„Právě dnes se mnohá z oněch mocenských, stejně jako církevních center jeví vyčerpaná. Evropské křesťanství trpí obdobím opotřebované, unavené inkulturace.

Kulturní změny jsou tak radikální, že implikují zároveň i změny antropologické. Nemění se pouze vize člověka, mění se člověk sám. Neprochází změnou pouze životní styl a jeho hodnoty, ale mění se dokonce samotná idea hodnotového systému.

To, co bylo kdysi bytostně podstatné, je často nahrazováno tím, co je samo o sobě druhořadé: realita (realiora) je nahrazována popisnými reáliemi. Také v církvi a v teologii je pociťována nesnáz, s jakou se dochází k tomu, co je podstatné a co může dát život. Typicky církevní způsoby jednání jsou nahrazovány způsoby a metodologiemi používanými „světem" a světu vlastními.

A právě proto není důležité, aby církev ohledně Velehradu stále jen něco veledůležitého „organizovala a strukturovala“, úpěnlivě vytvářela koncepce neotřelé a dávala prostor výhonku novému, odlišnému od semene do velehradské půdy již zasetého. O jedné věci jsem totiž pevně přesvědčen. K velehradským poutníkům promlouvá Tajemství a v mnohých se tak rodí tvůrčí nadechnutí. A právě dnes prožíváme dobu obzvláště plodnou na tvůrčí vnuknutí a naše poslání spočívá v pozornosti k takovým inspiracím; abychom v sobě chránili prostor, který plodná vnuknutí učiní tělem. Evangelizaci pojímali Cyril a Metoděj neagresivně, a možná pokračuje tvůrčí idea Velehradu právě v utváření sítě vztahů, které dalece přesahují hranice, rasy a národy.“

...„Nikdo neobjevil hrob sv. Metoděje a také hrob jeho bratra Cyrila v Římě zůstává hádankou. Ovšem generace, které tímto místem prošly, a které zasely do země a vyronily v bazilice modlitby, stesky, prosby a díky, mají větší váhu a sílu, více dějinnosti než jakýkoliv hrob. Na Velehradě mě nikdy nenapadlo modlit se na hrobě jednoho ze dvou svatých bratří, zato jsem vždy ostře vnímal, že jsem nějakým způsobem jejich součastníkem...Na Velehradě tedy někdo odpočívá. Ten, který poutníkovi jako pokorná louč rozsvěcuje noc a zahřívá srdce, a to v Evropě, jinak organizované a promyšlené jako dokonalý palác z chladivého skla.“