Cyrilometodějský odkaz

Na Moravě sahají počátky christianizace do 8. století, kdy k našim předkům vyslal první misionáře patrně Karel Veliký a jeho nástupci. Před příchodem Cyrila a Metoděje zde tedy působili již po tři generace franští kněží, kteří k nám byli vysíláni ze salcburské arcidiecéze. (Přímé působení iroskotských misií v našem kraji je v současnosti zpochybňováno). Ačkoliv se misionáři snažili mluvit k lidem jejich řečí, mše byla sloužena v latinském jazyce, jemuž lidé nerozuměli. Totéž se týkalo četby evangelia. Přece však je nutné zdůraznit, že Konstantin a Metoděj již na těchto základech mohli stavět.

Důvodů pozvání Cyrila a Metoděje na Moravu bylo několik. Nejsilněji proklamovaná byla v minulosti jazyková stránka žádosti. Největším podnětem pro jejich pozvání však byly politické důvody. Kníže Rostislav potřeboval zabezpečit nezávislost svého území přítomností biskupa a učitele. Pochopil, že jedině vlastní církevní organizace jej zbaví franského vlivu. Měl také zájem o slovansky formulované zákonodárství. Proto požádal nejprve papeže a pak císaře Východořímské říše, Michala III. o vyslání učitelů. Historie mnohokrát křesťanům dosvědčila skutečnost, že Bůh umí psát rovně i na křivé řádky.

Oba bratři se narodili v Soluni, městě, které bylo po Konstantinopoli druhým nejvýznamnějším městem Východořímské říše. V jeho okolí se mluvilo slovanským nářečím, takže oba bratři tento jazyk dobře ovládali. Konstantinu i Metodějovi se dostalo dobrého vzdělání. Učeností vynikal především Konstantin, který se pravděpodobně již za svých studií rozhodl vytvořit spisovný slovanský jazyk a písmo. Nedocenitelným darem pro Slovany bylo tedy vytvoření spisovného jazyka a vynález hlaholice - písma, které vynikalo přesností a krásou. Nad tímto dokonalým výtvorem současní fonologové bez nadsázky žasnou. T. Špidlík k tomu poznamenává: „Zatímco jiné národy měly problém, jak dát duchovní výraz slovům vzatým z profánního prostředí, u nás je to v jistém slova smyslu vyřešeno od počátku. Naše první literatura byla totiž posvátná, ta světská se dostala ke slovu až později.“ Který národ kromě Slovanů může říci, že se jeho písemná kultura začíná právě znamením kříže? Mnohá obecná slova dosud dávají tušit svůj posvátný původ. Konstantin a zejména Metoděj na Moravě rozvíjejí strukturu církevní organizace. Křesťanství hlásané jejich ústy představovalo pro naše předky skutečnou radostnou zvěst, jak je možné přeložit slovo evangelium. To si můžeme uvědomit například na skutečnosti, že se z obávaných zbožštěných živlů staly postupně v mysli Slovanů jevy, které stvořil pro člověka Bůh a není tedy třeba se jich bát.

Dobu 9. století si není možné idealizovat. Naši předkové byli poprvé konfrontováni s požadavky spravedlnosti, milosrdenství, humanity. Vnějším vyjádřením této skutečnosti je vznik prvních církevně právních norem: Zákon sudnyj ljudem. Myšlenka liturgie v mateřském jazyce byla na svou dobu revoluční. V západní církvi bylo totiž představitelné sloužit mši pouze hebrejsky, řecky, nebo latinsky. Konstantin a Metoděj byli proto nuceni opakovaně hájit své úmysly před papežem v Římě. Při první z cest ve Věčném městě zemřel Konstantin, který tam vstoupil do kláštera na Aventinu a krátce před svojí smrtí přijal jméno Cyril. Na biskupa vysvěcený sv. Metoděj byl při svém návratu z Říma zajat bavorskými biskupy a tři roky vězněn. Ti spatřovali v jeho působení překažení jejich dlouholetého úsilí. Po svém návratu nalezl Moravu uprostřed politických zvratů. Legendy dávají tušit, že vztahy Metoděje a knížete Svatopluka, který se ujal vlády po Rostislavově smrti, nebyly zdaleka bezkonfliktní. Po Metodějově smrti v roce 885 došlo k zapuzení všech zastánců slovanské bohoslužby. Část z nich našla útočiště v Sázavském klášteře. Stejně jako rozehnání první jeruzalémské církve bylo vnějším podnětem k intenzivnější misijní činnosti, také žáci Cyrila a Metoděje byli nositeli slovanské liturgie a kultury u okolních slovanských národů. Proto mají soluňští bratři tak velký význam i pro ně. Jejich největším odkazem je úsilí o dialog Východu a Západu, přičemž Velehrad zůstává jeho trvalým symbolem a nositelem.


„Příběh obou bratří, Cyrila a Metoděje, je výrazným příkladem této jednoty. Svědectví, které přinesli naším předkům do slovanské země, je svědectvím nerozdělené církve...Oni , Řekové, hledali rovněž podporu a potvrzení své misie v Římě.“

Jan Pavel II. (homilie pronesená na Velehradě v roce 1990

„Cyril a Metoděj přišli, aniž by měli vypracovanou nějakou hotovou koncepci: šli naslouchat konkrétnímu člověku. Nespoléhali na strategii, ale na Toho, Kdo jim dopřával sílu. Z hlediska času udělali málo, ale z hlediska lidskosti udělali vše. Struktura, o kterou se hádáme, musí právě čekat na předchozí život v tajemství.“

M. Altrichter


Petr Hudec

Použitá (doporučená) literatura a prameny:

  • POJSL M.: Svatí Cyril a Metoděj v ikonografii baziliky. Velehrad 2005
  • Altrichter Michal: Co pro mě znamená Velehrad. In Obecní zpravodaj, roč. 2004, č. 14

Vyhledávání
CM
Dokumenty
Ke stažení
V odkazu na fotodokumentaci níže můžete nalézt aktuální foto z dílny pana Vladim...
Veřejná sbírka, kterou pro účely pořízení a osazení nových soch sv. Cyrila a Met...
Matice velehradská pořádá dne 4.11.2017 desátý, jubilejní ročník této jedinečné ...
Podzimní beseda z cyklu Cesty za hodnotami – osobnosti Slovácka na Velehradě pro...

Matice Velehradská ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017