Hvězdicové poutě na Velehrad

Jak a proč začaly tyto poutě?
V jubilejním roce 2000 se nám (P. Jindřich Bartoš, P. Marek Dunda, bohoslovec Jan Klíma, P. Jan Peňáz, jáhen František Řezníček a malíř Miloš Sláma) s pomocí Boží a pod mocnou ochranou Panny Marie a andělů strážných podařilo dojít do pěšky Říma. Tam se nedá chodit každý rok, tak daleko si netroufne každý. Každý rok je však možné putovat na Velehrad, což si může troufnout hodně lidí.

Proč na Velehrad?
Jít na Velehrad znamená jít ke kořenům, jak připomíná náš metropolita Jan Graubner v Olomouci, jít na pouť je jako jít k prameni, říká náš biskup Vojtěch Cikrle.

Proč pěšky?
Protože v Polsku chodí mladí lidé aspoň jednou za život pěšky k Panně Marii na Jasné Hoře u Čenstochové. Tam ji uctívají jako Královnu Polska, když jim pomohla zbavit se v roce 1655 švédské potopy a v roce 1920 bolševického nebezpečí, tam jí chodí děkovat s prosbou o další pomoc, jak moudře říkají i naše babičky, když si domlouvají úmysly na mše svaté.

Nestačilo by tam dojet?
Nebylo by to ono. Jít pěšky znamená oběť (řečeno duchovně) a zážitek (řečeno všeobecně). Obojí to je i pro ty mladé Poláky, kteří putují, i pro všechny lidi, kolem nichž procházejí. Víme, že v obcích, kudy ta polská pouť vede, je nachystáno občerstvení a pití, že na určitých místech nocuje ve sportovních podmínkách stovky poutníků. Vatikánský rozhlas to správně ohodnotil, když řekl, že všichni, kdo se jakýmkoli způsobem zúčastní, jsou poutníci.
A co když si někdo troufne a pak zjistí, že to je těžší než si myslel?
Máme doprovodné vozidlo, které vezme unavené poutníky, takže si odpočinou. Kdyby někdo mohl jen trochu, mohl by střídavě každý den chvíli jít ba chvíli jet.

Co když někdo opravdu nemůže pěšky?
S tím se počítá. Proto jsme celou pouť vybrali tak, že v sobotu může se může dojet autobusy až těsně před Velehrad, kde trávíme poslední noc a pak jít posledních 8 anebo 3 km pěšky.

Kdy a odkud se chodí?
Chodíme koncem prázdnin, kdy už mladí i starší mají za sebou různé tábory, pobyty a chaloupky, snažíme se, aby po pouti zbylo mladým ještě pár dní na odpočinek před nástupem do školy (a pedagogové aby mohli tam mohli být už v tom přípravném týdnu), proto vycházíme v pondělí mezi 16. a 22. srpnem - mezi svátkem sv. Rocha , patrona poutníků a svátkem Panny Marie Královny a také Průvodkyně na cestách. První pouť v roce 2001 vycházela ze 4 míst: Znojmo, Velké Meziříčí, Vír u Bystřice nad Pernštejnem a Veselí nad Moravou, postupně už máme 14 proudů z 18 míst, protože poutníci se cestou spojují.

Jsou ty poutě opravdu tak důležité?
Jsou a nejsou. Tomáš Kempenský v knize Následování Krista píše, že podle evangelia je nejlepší modlit se doma. Má jistě pravdu. Přesto už od apoštolských dob máme kostely jako domy společné modlitby. Jsou v nich cenné věci a ty jsou pravidelně vykrádány. Teď se však vykrádá i jejich nehmotný duchovní obsah. Mnozí z nich dělají museum. Chovají se tam jako na výstavě. Stejně tak se někteří snaží jakoby vykrást poutě, udělat z nich jen vycházku, případně sportovní výšlap.

Až tak?
Jeden Francouz píše, že jich šlo do Compostelly 30. Byl právě Zelený čtvrtek a na mši svatou v tento den šel jen on sám. Když jim to připomněl, byl od nich napomenut, že není snášenlivý a že si tu cestu neprávem přivlastňuje. A ještě jeden příklad. Někteří kněží dnes neradi nosí kolárek. Ani kolárkové košile se jim nezdají, ačkoli jsou mnohem pohodlnější než ty starodávné vysoké kolárky. A víte co se stalo. Už ty košile nosí nekatoličtí duchovní. A dochází k matení pojmů. Kněží, kteří byli svěcení už jako ženatí si říkají: Nebudeme nosit kolárek, abychom nemátli lidi, když jdeme s manželkou i dětmi, ale nekatolíci je nosí. Necháváme si je ukrást. …. Proto je třeba naplňovat všechny rozměry a poslání poutí, zvláště ten duchovní.
Co čeká toho, kdo se přihlásí?
Především ta třicítka kilometrů denně, dá se to ujít. Pak ho čeká celkem skromné spaní (ale jsou i výjimky), o jídlo se však bát nemusí.

A na co se může těšit?
Na duchovní program, na společné modlitby a písně i na veselé chvíle a především na dobrou partu. Všiml jsem si, že lidé se k nám zvědavě přidají a jdou poprvé. Část z nich se už víckrát neukáže, protože jim asi vadí, že modlitby a písně přenášíme hlasitými reproduktory a na silnici dbáme na to, aby se šlo ve tvaru. Větší část z nich pak chodí každý rok a vždy přiberou ještě někoho navíc.
V čem se to společenství pocítí?
Dbáme na znamení. Ta lidi vždy sjednotí. A dbáme na to, aby naše poutnická znamení zůstala křesťanská. Proto každý poutník hned jak ujde prvních pár metrů dostane malý křížek, po třetí pouti dostane kříž velkým, po sedmé pouti kříž kovový. Pak to pokračuje podobně jako při výročích svatby, po 25. pouti dostane kříž stříbrný a po padesáté pouti kříž zlatý.

Je to možné jít na Velehrad padesátkrát pěšky?
Je, mnozí poutníci začali chodit o prázdninách pěšky na Velehrad hned jak začali chodit do školy, když vydrží každý rok, tak budou mít zlatý kříž dříve než důchod. Je možné jít na Velehrad jindy, třeba sám anebo na jinou pouť.


Přehled všech poutí najdete zde:
Pozvánku na letošní 17. PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD a zároveň 36. z Levého Hradce najdete zde:
Vyhledávání
CM
Dokumenty
Ke stažení
Matice velehradská pořádá dne 4.11.2017 desátý, jubilejní ročník této jedinečné ...
Podzimní beseda z cyklu Cesty za hodnotami – osobnosti Slovácka na Velehradě pro...
AKCE BYLA PRO NÍZKÝ POČET ZÁJEMCŮ ZRUŠENA!
Matice velehradská pořádá Duchovní obnovu pro členy Matice velehradské 17. - 19....

Matice Velehradská ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017