Modlitby

Modlitba členů Matice Velehradské:

Modlitba před obrazem Matky jednoty ve velehradské bazilice

Každého 14. dne v měsíci obětují kněží členové MV mši sv. za Boží požehnání pro členy Matice a její dílo. Členům nekněžím se doporučuje, aby se tento den zúčastnili mše svaté a svaté přijímání obětovali na tentýž úmysl.

Modlitba za blahořečení A. C. Stojana (1851 - 1923)

Všemohoucí Bože, tys dopřál slovanským národům, aby skrze tvé vyznavače Cyrila a Metoděje přišly k poznání tvého jména. Ty, který jsi podivuhodný ve svých svatých, připoj k zástupu našich nebeských ochránců a k slávě na oltáři i věrného svého služebníka arcibiskupa Antonína Cyrila.

Matko krásného milování, Matko jednoty, u tvých nohou očekává své vzkříšení a oslavu svou, protože tobě zasvětil své práce a námahy svého pozemského života, aby se co nejdříve splnil poslední odkaz Spasitelův: "Aby všichni byli jedno!"

Dej, aby tato práce nebyla marná, abychom spolu s ním v jednotě víry a v čisté lásce jedněmi ústy a jedním srdcem slavili v jedné Církvi vznešené jméno tvého Syna, který žije a kraluje na věky věků. Amen.

Otče náš...Zdrávas Maria...Sláva Otci...

Čtrnáct velehradských zastavení

pro soukromou i společnou modlitbu křížové cesty (viz poznámka na konci textu)

Pane Ježíši Kriste. Ty jsi prošel křížovou cestou, která se završila tvým ukřižováním. Chceme si nyní připomenout tyto okamžiky, které nám přinesly spásu. Tvoje putování provázela četná setkání s lidmi, z jejichž postojů se dodnes můžeme poučit.

Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika, která má půdorys ve tvaru kříže. Také zde se odehrály nejen okamžiky plné Boží milosti, ale také chvíle bohapusté. Na Velehradě se setkávali mučedníci, ať už krvaví, nebo nekrvaví. Připodobnili se svým životem k Tobě. Jen někteří patří do společenství svatých; inspiraci pro náš duchovní život si však můžeme vzít ode všech zmíněných.

l. Ježíš odsouzen

V dubnu roku 1950 vtrhli do velehradského kláštera příslušníci Státní tajné bezpečnosti a odvezli velehradské jezuity do internačního tábora v Bohosudově. Většina řeholníků byla odsouzena na mnoho let vězení. Rozsudek zněl často: „velezrada.“ Oni však byli naopak věrní Kristu.

Pane, dej, ať také já dokážu rozlišit, jakým způsobem se mám zlu postavit.

2. Ježíš na sebe bere kříž

Blahoslavený Metoděj Dominik Trčka pocházel z Frýdlantu nad Ostravicí. Rozhodl stát se redemptoristou a protože byl po první světové válce na východě Československa velký nedostatek kněží, kteří by se věnovali řeckokatolíkům, přijal také východní obřad. Sdílel s řeckokatolickými věřícími jejich osud a jejich starosti. Ze svého působiště ve Stropkově u Michalovec na Slovensku přicházel velmi často na Velehrad se skupinami poutníků. Po druhé světové válce byla řeckokatolická církev pronásledována a Trčka byl uvězněn. Za zpívání koledy o Vánocích byl zavřen na samotku, zde vážně onemocněl a 24. března 1959 zemřel. V roce 2001 jej papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Pane, dej mi sílu brát svůj kříž jako pokání za sebe, ale i za druhé.

3. Ježíš padá pod křížem

Na Velehradě žije mnoho lidí zdravotně a mentálně postižených. Mnozí z nich se zapojují do života farnosti a navštěvují bohoslužby. Nesou si svůj každodenní kříž, ale nezasluhují si pouze náš soucit. Můžeme si vzít příklad z jejich radosti, vděčnosti a důvěry.

Pane, pomoz mi pochopit, že kříž je nutnou záležitostí v životě křesťana i celé církve na cestě k věčnosti.

4. Ježíš se setkává se svou Matkou

Sestra Marie Růžena Nesvadbová založila v roce 1928 Kongregaci sester svatého Cyrila a Metoděje, která má svými modlitbami a prací přispívat ke sjednocení rozdělené církve. Sestry se staraly o mentálně postižené děti, pracovaly ve školství a vedly poutní a exerciční dům Stojanov. Nástup totalitních režimů však jejich úsilí omezil nebo zcela znemožnil. Za války se sestry staraly o Hitlerovu mládež ubytovanou na Stojanově. Komunisté se pokusili kongregaci zničit zcela a některé ze sester věznili. Sestra představená Marie byla svým spolusestrám velkou oporou. Krátce mohla působit také na Velehradě. V roce 1961 se však musela vystěhovat do Bílé Vody, kde zemřela.

Pane, dej, ať nečekám na ideální podmínky, ale snažím se společnosti pomáhat v situaci, která právě nastala!

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

Ačkoliv se chtěl jezuita Rudolf Vašíček stát misionářem v Číně, vyhověl přání biskupa, zůstal v republice a v roce 1947 se stal velehradským farářem. V roce 1948 byl odsouzen na 3 roky do vězení za čtení pastýřského listu. Před zatčením Stb se mu podařilo uniknout, neboť obyvatelé nedalekých Tupes se vzbouřili a vytvořili k jeho ochraně domobranu. Páter Vašíček je však nechtěl vystavovat represím, a tak z obce tajně uprchl. Po poradě se svým provinciálem se na Velehradě dobrovolně vydal úřadům. Byl uvězněn a na svobodu se dostal až po dvanácti letech.

Pane, dej mi, prosím, osobní odvahu zastat se člověka, který je v úzkých!

6. Veroničin skutek lásky

Na Velehradě působí již několik desetiletí Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje. Sestry se trpělivě starají o děti ubytované na Stojanově , pomáhají ve farnosti, pracují v klášteře, nebo snášejí úděl stáří, neboť samy již nemají sílu, aby pomáhaly druhým jinak, než modlitbou.

Pane, dej, ať mi nikdy nechybí soucit a statečnost!

7. Druhý pád

Prešovský řeckokatolický biskup a mučedník, blahoslavený Pavol Peter Gojdič, si zamiloval Velehrad. Často sem přijížděl a účastnil se zde poutí i setkání teologů na unionistických sjezdech. V roce 1950 byl zatčen komunisty a řeckokatolická církev byla administrativně zrušena. Byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu k doživotnímu vězení za údajnou velezradu a špionáž. Zemřel na následky mučení a krutého věznění v den svých 72. narozenin 17. července 1960 ve vězení v Leopoldově. V roce 2001 prohlásil papež Jan Pavel II. mučedníka Pavola Petera Gojdiča za blahoslaveného.

Pane, chraň nás před zlem, které má dnes novou přitažlivou podobu!

8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy

Od 70. let dvacátého století byl nucen náš národ žít v tuhém normalizačním režimu. Nakolik se podobalo jednání lidí v tomto období chování plačících jeruzalémských žen? K nenásilnému, nicméně výmluvnému protestu proti tomuto stavu se rozhodli lidé 7. července 1985, když na Velehrad zavítal kardinál Augustin Cassaroli.

Pane, dej, ať dokážeme nad sebou plakat uzdravujícím pláčem a ať také sami sobě dokážeme odpustit!

9. Ježíš padá potřetí

Svatý Metoděj chtěl strávit svůj život v klášteře na úpatí Olympu jako mnich. Byl však společně se svým bratrem Konstantinem poslán na Moravu. Po několika letech působení mezi Slovany odešli společně do Říma obhájit před papežem své misijní působení. Metoděj se vracel ozdoben biskupským palliem, ale bez svého bratra, který v Římě zemřel. Cestou zpět na Moravu byl zajat pasovskými biskupy, kteří se na něj zlobili, že sklízí duchovní plody na území, kde latinští kněží již po tři generace působili. Když se vrátil na Moravu, našel ji uprostřed politických zmatků. Po smrti svatého Metoděje v roce 885 byli jeho žáci vyhnáni z Moravy.

Pane, prosím tě za naše nepřátele, dej jim svou milost a nám dobrou vůli odpouštět.

10. Ježíše svlékají ze šatů

Již od roku 1054 je církev bolestně rozdělena, ačkoliv měla zůstat jednotná - celá, stejně jako Kristova nesešívaná suknice. O jednotu křesťanů se mimořádně zasloužil moravský arcibiskup Antonín Cyril Stojan, který zemřel v pověsti svatosti. Jeho působení ocenil papež Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě v roce 1990: „V naší době, době rozdělené Evropy, v době rozdělení církve, svědectví apoštolů Cyrila a Metoděje znamená výzvu k jednotě....Zde na Velehradě, přijal tuto výzvu Antonín Cyril Stojan, podněcovatel známých unionistických sjezdů, prvních kroků k modernímu ekumenismu.“

Pane, dej, ať dokážu přispět k jednotě křesťanů vytvářením atmosféry lásky mezi lidmi, se kterými žiju.

11. Ježíš je ukřižován

Trámy jsou přibíjeny k sobě hřeby, až vznikne celý dřevěný krov. V roce 1971 se pustil jezuita Rudolf Vašíček společně s farníky a dalšími dobrovolníky z okolí do opravy střechy velehradské baziliky. V bezvýchodném období normalizace se jejich úsilí stalo pro křesťany symbolem budoucnosti církve. Než však byly všechny práce dokončeny, byl otec Vašíček z Velehradu odvolán do Švábenic na Hané. Na jeho úsilí navázal kněz Stanislav Hrašák.

Pane, přijmi i moje bolesti jako můj dar, jako mou oběť.

12. Ježíš na kříži umírá

Nad ránem, 12. ledna roku 1421 vtrhli do velehradského kláštera husitští vojáci a začali jej drancovat. Většina řeholníků se zachránila útěkem. Opata Jana však společně s dalšími čtyřmi bratry upálili na stupních oltáře. V barokním období byli tito řeholníci uctíváni svými spolubratry jako světci. Svědčí o tom dosud freska na klenbě baziliky. Ideály husitů se v mnohém nelišily od původního ideálu cisterciáků. Problém však spočíval v tom, že husité se rozhodli své názory prosazovat ohněm a mečem a cisterciáci se svým ideálům vzdálili.

Pane dej, ať jsme věrní tvému učení a ať dokážeme tolerovat názory, které se s našimi postoji neslučují. Vždyť tebe neukřižovali ateisté, ale právě lidé věřící.

13. Ježíš sňat z kříže

Konstantin Cyril byl svým nadáním předurčen k oslnivé politické a učenecké kariéře. Vyhověl však přání císaře Michala a odešel se svým bratrem Metodějem na Moravu hlásat evangelium Slovanům. Ačkoliv podléhali východnímu patriarchovi, neváhali přijít do Říma vysvětlit své úmysly římskému papeži, a tak navždy vytvořili symbolický most mezi Východem a Západem. Svatého Konstantina však tato cesta stála život. V Římě vážně onemocněl, vstoupil do kláštera na Aventinu, kde přijal řádové jméno Cyril a krátce na to zemřel v náručí svého bratra.

Pane, dej, ať pochopím, že pravá seberealizace není v rozporu se smyslem pro oběť!

14. Ježíš je uložen do hrobu

Monsignor Jan Šrámek měl odvahu hájit křesťanské zájmy jako politik a stál u zrodu Československé strany lidové. V roce 1921 se stal členem československé vlády. Nechtěl se smířit s mnichovským diktátem a ve vysokém věku dobrodružně uprchl do Londýna, kde stál v čele československých exilových vlád. Po válce se stal místopředsedou vlády a jako poslední podal demisi v roce 1948. Jeho obavy z nástupu komunismu se naplnily, neboť byl ještě téhož roku uvězněn. Konec života strávil v internaci v Roželově. Zemřel v roce 1956 v pražské nemocnici pod cizím jménem. Komunisté ignorovali jeho poslední přání, aby byl pohřben na Velehradě. Stalo se tak až v roce 1991, kdy jeho ostatky byly exhumovány a uloženy na velehradském hřbitově.

Pane, ať se dovedu zříci všeho, co by mi bránilo na cestě do tvého věčného království!

Závěr

Smrtí Kristovou vše nekončí. V tomto smyslu říká svatý Pavel: „Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.“ (1Kor 15,17-22)