Napsali o Velehradu

Na této stránce jsou uveřejněny myšlenky řady osobností vztahující se k cyrilometodějské tradici a Velehradu a to nikoliv pouze v jeho lokálním významu. Proto zařazujeme hned na úvod myšlenku z knihy dr. Petra Piťhy Svatí Cyril a Metoděj, Velehrad - symbol a úkol:

"Velehrad není ani pojmem historickým, ani geografickým, ale je pojmem symbolickým. Jakkoli je lokalizován a dějinně určován, je pojmem v silném slova smyslu duchovním, nadčasovým a pochopitelným jen svým významem ideovým. Dobře to lze obhájit jednoduše tím, že vedle sebe položíme tři zcela pravdivé výroky, kterým je dobře rozumět: Velehrad je centrem Moravy, Velehrad je centrem unionistických snah ve světě a Velehrad je místem počátku kulturního života Slovanů. Z tohoto pohledu mi připadají pochybnosti pozitivistických historiků mnoha míst za stejně marginální, jako by byl - odpusťte jistou nepatřičnost metafory - spor o to, zda atomová bomba v Hirošimě dopadla do středu města, na které náměstí, nebo do předměstí anebo dokonce vůbec mimo město a kterým směrem. Podstatné snad je, že Hirošima zmizela z povrchu světa a stala se oním děsivým symbolem lidských možností. Právě tak je na pojmu a symbolu Velehrad podstatné, že odtud se rozlily a s neutuchající silou se stále rozlévají cyrilometodějské ideje.“ s. 64 - 65.

Jan Pavel II. - homilie pronesená na Velehradě dne 22.4.1990

„Velehrad, pradávné srdce Velkomoravské říše. Odtud Cyril a Metoděj, soluňští bratři, pozvaní knížetem Rostislavem, zahájili svou apoštolskou misii mezi Slovany. Zde je hrob biskupa Metoděje...Zde jsou naše kořeny."

„Království Boží, kdysi odkázané apoštolům, bývá v různých okamžicích dějin předáváno stále novým a novým lidem a národům. Zde, na tomto místě, na moravském Velehradě, cítíme zvláštním způsobem dějinný „odkaz“ království – i ty kteří se stali jeho správci a strážci.“

„Misie svatých Cyrila a Metoděje byla dalším pokračováním poslání, které začalo v jeruzalémském večeřadle v den zmrtvýchvstání. V jejich misii působil tentýž Duch Svatý, kterého apoštolové přijali od zmrtvýchvstalého Pána.“

„Úhelný kámen evropské jednoty nalézáme zde na Velehradě (stejně jako třeba na Monte Casino, odkud svatý Benedikt budoval Evropu latinskou), kam soluňští bratři natrvalo vštípili do dějin Evropy tradici řeckou a byzantskou. Tyto dva obrovské vklady, obě tradice, byť jsou odlišné, patří k sobě. Společně tvoří křesťanskou Evropu – někdejší i současnou.“


Tomáš Špidlík: Duchovní jednota nové Evropy, Olomouc 2007, s. 72 - 73.

„Vraťme se však až ke konci prvního tisíciletí. Starověká římská říše se už beznadějně rozpadala na východní a západní. Mezi obě části se vsunula nová vlna slovanských národů. Budou patřit k Západu nebo Východu? Cyrilometodějská misie na Velké Moravě ukázala aktualitu problému na mezinárodním fóru. Do Říma přišli soluňští bratři jako obžalovaní, ale dostali pro svou misii mimořádná privilegia. Řím si uvědomil, že by mohla být Morava mostem, který by spojil rozpadající se jednotu světa. Bohužel pokus přišel pozdě. Staré impérium už bylo tak navzájem odcizené, že i Slované, kteří měli být mostem mezi východem a západem, se sami rozpadli na východní a západní. Jaká by tu byla analogie s dneškem? Dnešní východ a západ se dá vidět v daleko širším smyslu. A jako k tehdejší Moravě se dnes oči upírají k celé Evropě. Ta by měla být mostem smíření. Bohužel ona ještě si sama není vědoma své identity i sama je ještě kulturně nesourodá. Na scénu světa vystupují nové národy Asie, Afriky, Jižní Ameriky a ptají se, které hodnoty z tisícileté kultury evropské mají zůstat dědictvím pro nový svět. Bohužel syntézu těchto společných hodnot jsme my sami ještě nevytvořili. Není snad příhodná doba, abychom k tomu přispěli právě dnes?“


Tomáš Špidlík SJ (kniha rozhovorů s Janem Paulasem Duše poutníka)

Základní problém náboženské literatury bývá u národů většinou tento: Jak dát duchovní výraz slovům vzatým z profánního prostředí? U nás je to v jistém slova smyslu vyřešeno už od počátku, protože naše první literatura byla posvátná, ta světská přišla ke slovu až později. Možná si to ani neuvědomujeme, jak některá obecná slova stále ještě zavánějí svým posvátným původem.“

Tomáš Špidlík SJ (Cyril a Metoděj, patroni Evropy. In Svatí Cyril a Metoděj mezi námi. Olomouc 2011)
"O cyrilometodějské tradici se u nás sice mnoho mluvilo, ale dnes už nastala doba, abychom ji lépe a hlouběji studovali a pochopili, pro sebe a pro Evropu. Poznat svou duchovní identitu znamená poznat sebe a v sobě Boha."

"Velehradská bailika je svědkem víry a dědictví našich otců."

Tomáš Špidlík SJ (Dědictví otců zachovej nám, Pane. Homilie o slavnosti svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě 5. 7. 2004. In Svatí Cyril a Metoděj mezi námi. Olomouc 2011)
Chceme-li dnes zachránit svou vlastní kulturu, nezbývá, než abychom jí dali křesťanský význam. Dostane -li křesťanský význam, kultura se zachrání s Kristem, který je věčný. Proto se dnes modlíme: Dědictví otců, zachovej, nám Pane."

P. Richard Čemus SJ (časopis Exarchát č. 36, 2011)

Je legitimní, když každá doba čerpá z cyrilometodějské tradice právě to, co potřebuje. Dnes ji oslovuje evropská a ekumenická myšlenka, tedy přesně to, čím se zabýval Tomáš Špidlík celý svůj život. Je nanejvýš symbolické, že našel místo svého posledního odpočinku právě na Velehradě, spojeném s památkou svatých Cyrila a Metoděje a také blahoslaveného Jana Pavla II., který se po pádu komunismu v roce 1990 z Velehradu obrátil k Evropě památným proslovem. Je potřeba ocenit Špidlíkovu osobnost a dílo v těchto souvislostech. Možná není dokonce přehnané nazvat moravského jezuitu "moderním Cyrilem". A to nejen pro jeho mimořádnou erudici, ale pro jeho schopnost "přeložit" evangelium do řeči, které současná sekularizovaná společnost rozumí a vzbudit v ní touhu po duchovních hodnotách. Ohlas Kardinálova úmrtí v české veřejnosti je znamením naděje.

Kdo viděl nějakou mozaiku Špidlíkova žáka Marka Rupnika SJ, jako např. výzdobu sarkofágu zesnulého kardinála v bazilice na Velehradě, nebude považovat za přehnané tvrzení, že má v sobě sílu oživit evropské křesťanství. Platí to i o sochařském dílu Otmara Olivy inspirovaném Špidlíkovou teologií."

Mons. Josef Hrdlička: homilie z posledního rozloučení s kardinálem Špidlíkem na Velehradě dne 30. dubna 2010.

Ve velehradské bazilice vidíme dvoje výrazná sousoší: Vlevo apoštolové Petr a Pavel, vpravo slovanští věrozvěsti sv.Cyril a Metoděj. - Ta první dvojice představuje dva sloupy univerzální světové církve od dob jejího vzniku před 2 tisíci lety. Na nich stojí a navěky bude stát skála Církve. - Ta druhá dvojice našich věrozvěstů nás zavádí o víc, než jedenáct staletí zpět - jde o dva bratry, svaté a geniální patrony Evropy, kteří obrátili celé národy.
Ale je tu náhle ještě jedna dvojice aktuální pro tuto naši bezprostřední přítomnost. Souvisí s naším národním prostředím a jeho duchovním srdcem, které slyšíme bít právě zde na Velehradě. I zde budou hroby dvou významných duchovních vůdců a spřízněných duší: A.C.Stojana, o němž bylo řečeno, že byl schopen vrátit národu ztracenou lásku k církvi. On, náš otec Stojan, právě zde a odtud stavěl duchovní mosty jednoty křesťanů. A od dnešního dne to bude i otec Tomáš kardinál Špidlík, který ač moravský rodák z Boskovic, jako myslitel výrazně přesáhl úzké poměry jednoho malého národa, protože v sobě nesl dimenzi evropské i světové Církve. Byl tím, kdo razil cestu k její jednotě. Velehrad tím získá jako poutní místo opět jeden z důvodů, proč sem budeme rádi putovat, opět jeden ostrůvek naděje, útěchy a povzbuzení na naší cestě.


Pius XI. Quod Sanctum Cyrillum (1927)

Proč bychom se tedy měli divit, že Cyril a Metoděj , jež můžeme nazvat syny Východu, podle vlasti Byzantinci, podle původu - Řeky, podle obdrženého poslání - Římany, podle plodů apoštolátu – Slovany, se stali vším pro všechny, aby všechny získali pro jednotu obecné církve?


Papež Pavel VI.: Antiquae nobilitatis – Apoštolský list věřícím Československa z 2. února 1969

„Tito svatí hlasatelé evangelia, k nimž se s chloubou hlásí jako ke svým apoštolům tolik slavných národů; jsou a mají zůstat považováni za pěvné sladké pouto křesťanské lásky a bratrského společenství, jež je navzájem propojují. Vždyť kromě Moravanů, Slováků a Slovinců dali podíl na důstojnosti křesťanského jména také Čechům, Polákům a Chorvatům a prostřednictvím svých žáků Srbům, Makedoncům a Bulharům a jejich službou také Ukrajincům, Rusům a Bělorusům.“

„Jejich zásluhou a prací jste vešli do literárního styku s Východem a Západem; slovanský jazyk byl povýšen na liturgický; církvi se dostalo v oněch krajích svobodné a vhodné správy; občanské právo dostalo podobu příkazů plných moudrosti. Právem je nazýváte otci svých národů.“

„Cožpak si každé zřízení neudrží svou životní sílu jen v míře, v jaké má v úctě své slavné základy a zachovává posvátné tradice předků? Jestliže se jim stává nevěrným, stává se zvrhlým a upadá.“

„Je jasné a opravdu žádný z učenců v tom nesmýšlí jinak – že totiž kultura slovanských národů vzešla od dvou Soluňských bratří. K jejímu zrodu došlo tehdy, kdy Cyril, dříve než se dal do sestavování slovanské abecedy a než začal překládat úvod k evangeliu podle Jana, modlil se k trůnu božské Moudrosti onu pamětihodnou modlitbu. Odtud vychází vaše kultura a zde jsou červánky, radostná předzvěst jejího pozdějšího rozvoje.“

„Uchovejte si neporušené toto šťastné a plodné spojení zděděné víry, krásy věd i umění a kultury; buďte přesvědčeni, že z tohoto dávného přátelského svazku vzešla pro vaše národy největší ozdoba a že také v budoucnu vzejde mnoho užitku pro život soukromý i veřejný.“

Petr Piťha
"Domýšlet a střežit odkaz sv. Cyrila a Metoděje je v současné situaci naší povinností i naším přínosem k obhajobě Evropy."

P. J. Poláček - Je možné obnovit velehradskou tradici? (článek z pozústalosti V. Tkadlčíka)

Máme -li se snažit obnovit velehradskou tradici, pak je třeba, abychom se snažili zintenzivnit duchovní spojení s jejími původci sv. Cyrilem a Metodějem. Především však je nutné se co nejdokonaleji spojit s Ježíšem Kristem, dobrým Pastýřem, který se obětoval, aby shromáždil v jedno rozptýlené stádo, rozptýlené Boží děti. Bez tohoto úsilí, bez lásky ke Kristu, by se nám mohlo stát, že budeme ztácet čas a sílu v pouhém organizování a spolkaření. Tedy tím nejdůležitějším ve velehradské tradici je duchovní spojení s Ježíšem Kristem a svatým Cyrilem a Metodějem."

Otmar Oliva

Doma musím pořád myslet na Řím, ale v Římě nemohu nemyslet na Velehrad. V Římě přichází člověk do míst, kde si svatí Cyril a Metoděj nechali pokorně uznat své dobré úmysly a knihy. Smyslem a cílem jejich pouti ovšem byl stále Velehrad a plodem jejich cesty jsme stále také my. Kus naší národní a kulturní existence, základ celé tradice. Legendární oběti a útrapy věrozvěstů byly darem, který zůstává neopětován, protože zde dosud snad ani nebyl plně pochopen, natož přijat. Naše země je jako by v sobě prorocky dosud ještě nepřijala a nepohostila, ačkoliv právě cyrilometodějská mise nás poprvé integrovala do velkého světa. V trojúhelníku Řím - Velehrad - Soluň je možná zárodek budoucnosti, které jsme ještě nedorostli. Ale vím, že tam směřujeme.

P. Pavel Ambros SJ

"Cyrilometodějská tradice je nadregionální křesťanský a kulturní proud, vskutku evropský, který v sobě spojuje to, co bylo typické pro slovanské věrozvěsty: způsob hlásání evangelia je takový, že od samého počátku je zdrojem kultury a kulturního uvědomění a z druhé strany hlásání evangelia předchází pečlivá kulturní příprava a vybavenost. V ní se setkávají vzdělanci, světci a umělci (pravda, dobro a krása), tzn. že tímto způsobem zohledňuje tajemství Krista v evropských dějinách - přítomné i budoucí době."

P. Pavel Ambros SJ (Kam směřuje česká katolická církev?)Velehrad je konfrontací: představuje pro církev symbol přítomnosti, ze které vychází, i symbol budoucnosti, ke které se církev obrací. ... Nese poselství, které zanechal papež Jan Pavel II. po své návštěvě moravského Velehradu: vizi jednotné Evropy, postavené na křesťanském základě, nutnost střední a východní Evropy reflektovat vlastní kořeny, svou "evropskou identitu" a prohloubit senzibilitu západní části Evropy ke své východní tradici. ... Velehrad věrně vyjadřuje aspirace, kterých se Evropa nemůže zříci."

P. Jiří Novotný SJ

"Tady jsem začal, sem se vracím."

Michal Altrichter – Co pro mě znamená Velehrad? Obecní zpravodaj obce Velehrad roč. 2004 č. 14
"Sentimentální sdělení opadnou, nebo vydají jen pláňata. Rovněž žehrání nad expanzí komerčních tendencí do míst nám vzácných je tak neplodné! Takové stesky je dnes slyšet ze všech stran. Buď Velehrad má svou nadčasovou vertikálu, nebo ji nemá. Cožpak neprošel tolikerým nepochopením, leckterými vnitřními protiklady, umrtvován vyjasňováním vlastního významu, otupen střety těch, kdo si ho bytostně zamilovali? Velká díla se stavějí celé věky: oplakávání toho, že to či ono není dokončeno, nás jistě nemá přivádět pasivitě (či krátkozrakému mysticismu), nýbrž k trpělivosti. A k vidění toho, co opravdu existuje. Velehrad je skutečně křižovatkou dějin. Kde se setkávají, rozcházejí, zamilovávají i nenávidí (a jelikož stojíme na hroudě tajemství) velice rafinovaně lidé nejbližší...
...Kdo otevřeně zírá na nekonečné detaily baziliky, je ozářen a nenechá se podvést kýčem. Třebaže na Velehradě na počátku jeho historie stál močál („co je zaseto ve slabosti, vstává ve slávě“ 1Kor 15,43), vyrostla na něm velkolepá krása...
...Kritičnost je vždy úlomkovitá a sama sebe pohltí, zatímco ozářený krásou vidí do dálky...
...Cyril a Metoděj přišli, aniž by měli vypracovanou nějakou hotovou koncepci: šli naslouchat konkrétnímu člověku. Nespoléhali na strategii, ale na Toho, Kdo jim dopřával sílu. Z hlediska času udělali málo, ale z hlediska lidskosti udělali vše. Struktura, o kterou se hádáme, musí právě čekat na předchozí život v tajemství.
...Každému skutečnému setkání kultury Východu (člověk citu) a Západu (člověk rozumu) vždy předchází nejednota mezi námi navzájem. Kdo zakouší, jak drásá nesjednocení konfesí, denní rodinné hádky, ví, že volání po jednotě je hodnota, o kterou je nezbytné usilovat...
...Velehrad nelze přikrýt žádnou lidskou malostí.“
List papeže Jana Pavla II. přečtený v roce 1985 na Velehradě

"Spojení tradic Východu a Západu, které je tak mnoha způsoby a obdivuhodně vyjádřeno činy svatých Bratří, potvrzuje nám, že nikdo není tímto sloučením nucen vzdávat se svých vlastních duchovních a národních hodnot a že úctou k dědictví cizímu zřejměji vysvítá duchovní bohatství tomu kterému národu."

Slavorum apostoli - encyklika papeže Jana Pavla II. vydaná v roce 1985 na připomínku evangelizačního díla sv. Cyrila a Metoděje před 1100 lety
"Aby mohli pravdy víry přeložit do nového jazyka, museli se seznámit s duchovním světem těch, kterým chtěli zvěstovat slovo Boží v představách a pojmech jim vlastních. Správně naroubovat výrazy bible a pojmy řecké teologie do kontextu úplně odlišných dějinných zkušeností a myšlení, pokládali za nezbytný předpoklad pro úspěch svého misijního působení. Šlo o novou katechetickou metodu. Pro obhájení jejího oprávnění a demonstrování její ceny neváhal svatý Metoděj, zpočátku se svým bratrem a později i sám, ochotně přijmout pozvání do Říma, které obdržel v roce 867 od papeže Mikuláše I. a v roce 879 od papeže Jana VIII.; ti chtěli konfrontovat učení bratří na Velké Moravě s učením svatých apoštolů Petra a Pavla, které oni spolu se slavným pomníkem svých ostatků zanechali prvnímu biskupskému sídlu církve." čl. 11

Barokní kazatel, vídeňský kanovník u sv. Štěpána P. Sartori - kázání o sv. Cyrilovi a Metodějovi

"Tak mocně spojili jazyk a ducha, myšlenky a dílo, srdce a oltář, že úplně vyhubili všechnu protivnou, tajnou i zjevnou, vnitřní i vnější, skutečnou nebo jen domnělou modloslužbu."
Matěj Bartys, převor velehradského kláštera u příležitosti znovuvysvěcení konventního kostela v 2. října 1735
"Město jsem já někdy bylo, již mi jenom jméno zbylo: Běda mně! těžkých let tisíc tlačí mne příliš, by i víc. Nechť tlačí mne co chce, všecko snáším lehce: velkou maje slávu, že jsem víry hlavú."

Giovanni Coppa - kázání na hlavní poutní mši svaté 5. července 2008


Ivan Dacko (Ekumenická vize metropolity Andreje Šeptického, In Acta conventus velehradensis VIII.)
"V čem spočívá velikost Cyrila a Metoděje? Spojili v sobě Východ a Západ, byzantské a římské tradice, partikularitu a universalitu. ... Patřili k byzantské církvi a byli věrní římské církvi, a tak se stali skutečným modelem pro ty lidi ve druhém tisícíletí, kteří toužili po ztracené jednotě Kristovy církve prvního tisíciletí."

P. Jan Peňáz (III. Valná hromada MV 15. 2.2009)

"Když se Jan Pavel II. zadíval před 19 roky na Evropu a viděl železnou oponu zrezivělou na zemi a berlínskou zeď v sutinách, zadíval se na Velehrad.
Ano, zde je duchovní střed Evropy, ne ve smyslu jediného bodu uprostřed kružnice, tak domýšliví zase nejsme, ani Evropa nemá tak dokonalé tvary ani zákony. Když má elipsa dvě ohniska, proč by jich Evropa nemohla mít více, tím spíše, že má 6 patronů."

"Obnova tradice - i tradice velehradské - souvisí s reflexí a interpretací dějinných i současných zkušeností, abychom poznali, k čemu jsou církve povolány spolupracovat...Považuji za nejpřípadnější interpretaci nově vznikající velehradské tradice interpretaci prorockou...Prorocká kultura pokládá logickou a racionální argumentaci za druhořadou, vede člověka k rozhodnutí přinést životní sílu a hodnotu tomu, co umdlévá...Jádro proroctví tvoří setkání, které je chápáno jako tajemství osob, a z něho vyrůstající nová pevná forma života." s. 707
"Cyrilometodějská tradice nemůže být mostem v tom smyslu, jak je chápalo 19. století. Most je až příliš často místem, po kterém pochodují armády - jednou tím, podruhé oním směrem. Velká Morava se nestala mostem, velmi rychle zanikla pod náporem kopyt malých maďarských koníků. Zůstalo však hledání, hledání jako projev ducha, kultury a důstojnosti lidské osoby...Cyrilometodějské dědictví je oním hledáním, které při stálém úsilí po kulturní jednotě Evropy nechává promlouvat božskolidské tajemství stálé přítomnosti Krista v dějinách." s. 708

Pavel Ambors: Svoboda k alternativám. Kontinuita a diskontinuita křesťanských tradic. Olomouc 2008
„Naše doba je svým způsobem analogií doby tehdejší i s jejími pohanskými modlami dnešního bezuzdného konzumismu, násilného boje o moc, sobectví, lhostejnosti vůči druhému a nezájmu o věci boží. Království boží je jedinou pravou civilizací lásky. Proměňuje člověka a mění svět tak, jak ho kdysi měnili svatí Cyril a Metoděj.“


Pod čarou:


Josef Hašek - Švejk

Odkaz Cyrila a Metoděje pronikl i do díla J. Haška. V blázinci popisuje Švejk svoje spolubydlící s jejich příznaky bláznovství. O jednom pak říká toto: "Jeden se tam dokonce vydával za svatýho Cyrila a Metoděje, aby dostával dvě porce."


Projev předsedy vlády Z. Fierlingera na mírové manifestaci katolického lidu na Velehradě 5.7.1950 - aneb komunistická demagogie (Velehradský sborník 1950)

„Dnes z posvátného Velehradu, z jeho krásné slovanské a křesťanské tradice, z tohoto posvátného místa, drahého každému vlasteneckému Čechu a Slovákovi, vybudujeme most k lepšímu poznání našich velkých budovatelských úkolů, most ukazující nám cestu k lepšímu zítřku.“


J. Plojhar: Velehrad vzorem a programem. (Lidová obroda 2. července 1950)

"Nebylo to jen pohanství, které sv. Cyril a Metoděj vymítali z českých duší, ale byl to i boj proti nebezpečnému nepříteli, který se postavil proti nim a proti Slovanům. Byl to nepřítel, který pracoval s křížem, aby jiní mohli mečem a ohněm získati lid nejen pro království Boží, ale pro cíle světské proto, co bychom dnes nazvali imperialismem...Dnes stejným způsobem jako svatí věrozvěstové jsou mnozí vlastenečtí kněží v našem národě osočováni a podezříváni od církevní hierarchie. Žádná veliká myšlenka neobejde se bez obětí...Jdeme za svým cílem nedbajíce jako sv. Cyril a Metoděj těch, kteří z reakčnosti a politických důvodů se dívají nevraživě na spolupráci kněží s lidem...Spolupráce křesťanství se socialismem je nejen možná, ale i prospěšná. "


Jaroslav Hubený: Slavný moravský Velehrad (Zemědělské noviny, 18. 6. 1950)

"Toto místo, které svou minulostí sahá až do doby, kdy na Moravě působili sv. Cyril a Metoděj, je nám drahé nejen proto, že v něm i jeho okolí jsou stále odkrývány památky dějin Slovanstva, ale že bylo i místem, kde promlouvali k lidu první slovanští věrozvěstové v Římem zakázaném jazyku slovanském. A po nich zde mluvili vlastenečtí kněží, stavíce se neohroženě proti zotročujícím vlivům své vysoké hierarchie...Význam Velehradu se zvýšil jubilejními slavnostmi v letech 1863, 1869 a 1885...Oslav se účastnili jak katolíci, tak pravoslavní proti čemuž se Vatikán pochopitelně stavěl. Rusové poslali r. 1869 jako jubilejní dar starou ikonu sv. Cyrila a Metoděje, zlatou lampu a listinu, nesoucí podpisy nejpřednějších ruských mužů. Papež Lev XIII. byl r. 1880 přinucen encyklikou "Grande munus" rozšířit svátek Cyrila a Metoděje na celou církev...Právě na Velehradě se konaly v různých obdobích unionistické sjezdy, jichž účelem nebylo - jak se domníval v dobré vůli arcibiskup Stojan - poskytnouti zástupcům církví východních příležitost, aby se seznámili s katolickým západem a studiem sporných otázek připravovali cestu k odstranění roztržky v církvi, ale šlo tu o nenápadné pozvolné vtažení východní církve do vlivu Vatikánu. "

Vyhledávání
CM
Dokumenty
Ke stažení
Veřejná sbírka, kterou pro účely pořízení a osazení nových soch sv. Cyrila a Met...
Matice velehradská pořádá dne 4.11.2017 desátý, jubilejní ročník této jedinečné ...
Podzimní beseda z cyklu Cesty za hodnotami – osobnosti Slovácka na Velehradě pro...
AKCE BYLA PRO NÍZKÝ POČET ZÁJEMCŮ ZRUŠENA!

Matice Velehradská ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017