Příběhy na trasu Sv. Kopeček - Sv. Hostýn

Příběhy ke každému zastavení poutní cesty Svatý Kopeček – Svatý Hostýn (k citátům z Písma vybraným arcibiskupem Janem Graubnerem) vypsané z knihy Jiřího Žáčka Život je boj s podtitulkem Bajky, skorobajky a nebajky, s vyžádaným svolením nakladatelství Šulc Švarc Praha, které je vydalo v Praze 2011

1. SVATÝ KOPEČEK

Poutní píseň: TISÍCKRÁTE POZDRAVUJEM TEBE …

Slovo Boží: TĚM, KDO MILUJÍ BOHA, VŠECHNO NAPOMÁHÁ K DOBRÉMU. (Řím 8,28)

Nejhorší nadávka je: „Ty lenochu!“ Často to jsou první slova, která slyší malý kluk či holka, když se jim nechce ráno z postele. Nehájím válení se v posteli, ale protože těm, kteří milují Boha, skutečně všechno může napomoci k dobrému, poslechněme si příběh lenochodů.

O ŠŤASTNÝCH LENOCHODECH

Pohádali se dva lenochodi. „Ty jeden nekňubo!" zvolal první, ale protože lenochodi jsou převelice pomalí a mají dlouhé vedení, trvalo dobrou půlhodinku, než mu druhý odpověděl: „Ty — — — ty otrapo!" Tak se častovali ze stromu na strom celý týden, a teprve když v tom kočkování dospěli k bastardům a paroháčům, začali si vyhrožovat, že si navzájem dají do čenichu. „Polez — — — dolů!" volal první. „Já už ti natrhnu — — — žaket!" „Postrč — — — kostrč!" halekal druhý. „Uvidíme kdo komu co — — — natrhne!" Ale než sešplhali na zem, utekl týden, horké hlavy vychladly, a když se oba lenochodi potkali dole na zemi, potřásli si tlapami a první řekl: „Kamarádíčku — — — tebe jsem neviděl — — —už nejmíň sto let!" „Já tebe — — — taky," řekl druhý. „To máme — -- dohromady — — — dvě stě let. To už je důvod — -- k oslavě!" Lenochodi se objali a šli setkání oslavit někam do baru. Ale v pralese nejsou bary na každém rohu, ba ani rohů tam není nadbytek. A poněvadž lenochodi jsou převelice pomalí, tak do toho baru pořád ještě jdou a jdou a jdou a jdou, a než tam dojdou, milí čtenáři, skočte si zatím na panáka.

************* My strach mít nemusíme, i když půjdeme třeba pomalu. papež František citoval v neděli 21.6. v Turině básníka Nina Costu 1886-1945: „Přímí a upřímní, takoví jací jsou, ............. mluví málo, ale vědí, co říkají, a třebaže chodí pomalu, dojdou daleko.“

Lidová píseň: HEJ, HAJ, ZELENÝ HAJ …

2. BUKOVANY

Poutní píseň: NEDEJME SE K SPÁNKU SVÉSTI …

Slovo Boží: V TĚCH DNECH SE MARIA VYDALA NA CESTU A SPĚCHALA DO JEDNOHO JUDSKÉHO MĚSTA V HORÁCH. (Lk 1,39)

Nejsme lenoši, vydali jsme se na cestu, a už máme asi 2 procenta za sebou. Cesta však musí mít cíl. Maria šla do judského města, které je v blízkosti dnešního Anin Karim, své tetě pomáhat. Pomoci však můžeme i na místě a dokonce aniž bychom namáhali svaly a zpotili sem, stačí jen cit a dobré slovo, jak ukazuje příběh laskavé lvice

O LASKAVOSTI

Mladý ambiciózní lev vyzval na souboj starého vůdce lví smečky. „Roztrhnu tě jako hada!" zařval starý lev, a mladý zamručel: „Kecáš, padavko!" Vycenili zuby, vytasili drápy a vrhli se na sebe. Starý lev se bil statečně, ale co je platná zkušenost, když docházejí síly? Nakonec se odplížil z bitevního pole, na němž zůstal mladý vítěz a vyřvával svou triumfální árii. „Jaká hanba," zaskučel starý lev. „Přemohl mě takový mladíček!" „Žádný mladíček," přitulila se k němu stará lvice a olízla mu rány. „Přemohlo tě stáří."

********** Pravda může i hojit, pravda spojená s láskou. To není jen heslo našeho politika, to je prostě pravda.

Lidová píseň: ROSTÓ, ROSTÓ, ROSTÓ KONOPĚ ZA CESTÓ …

3. VELKÁ BYSTŘICE

Poutní píseň: BŮH TI TENTO ŽIVOT DAL …

Slovo Boží: KDE JSOU DVA NEBO TŘI V MÉM JMÉNU, TAM JSEM JÁ UPROSTŘED NICH. (Mt 18,20)

Lidé se sejdou, aby společně jásali, častěji, aby společně nadávali. Máme být vždy spojeni ve jménu Ježíšově, abychom nedopopadli jako opičák:

OČI A BRÝLE

Opice našla v trávě brýle. Nasadila si je na oči a užasla: „Čím líp vidím, tím je svět krásnější! Jak zázračný je každý kvítek, každý brouček, každá krůpěj rosy! A všude úsměvy a rozzářené oči, které jsem předtím neviděla!" „Ukaž," zabručel opičák, vzal jí brýle a nasadil si je sám. „Co to meleš?" rozčílil se. „Čím líp vidím, tím je svět ošklivější! Vrásky a bradavice, zkažené zuby a tučná těla, zákeřné úšklebky a potměšilé pohledy! A všude hniloba a špína, fuj!" Vzal brýle a zahodil je. „Za to nemohou brýle, ty mizantropičáku," řekla opice, „ale tvoje oči!"

*************

Opičák dostal název Mizantropičák, ten, který nenávidí člověka. Něco takového nechceme napodobovat, natož se po tom opičit. Nemusíme si brát brýle růžové, ale pozor na brýle černé. Stačí nám ty normální.

Lidová píseň: ČI SÓ HODE, NAŠE HODE …

4. SVÉSEDLICE

Poutní píseň: Ó ANDĚLÉ, K NÁM DOLŮ SPĚJTE …

Slovo Boží: DOSTANETE VŠECHNO, ZAČ BUDETE V MODLITBĚ PROSIT S VÍROU. (Mt 21,22)

Máme své sny, ty jsou často v rozporu se zdravým úsudkem. Máme však také rozum, dar od Boha, toho, který je moudrost sama. To poznala i veverka v následující bajce:

O MOUDRÉM STVOŘITEL!

Veverka sklízela úrodu lískových oříšků a náramně se při tom nadřela. Tlapky měla celé vytahané a píchalo ji v zádech. „Milý Stvořiteli," obrátila oči k nebi, „nemohl bys, pěkně prosím, udělat malý zázrak a proměnit ten lískový keř v kokosovou palmu? To bych pak byla nejšťastnější veverka v celém polesí!" A protože byla tuze unavená, ulehla pod keř, aby si odpočinula, a usnula únavou. Vtom se stal zázrak — namísto lísky se objevila kokosová palma. A jak zavál vítr, největší ořech se utrhl, rozletěl se volným pádem a ... Veverka procitla z děsivého snu a zvolala: „Moudrý Stvořiteli, díky, žes mě neposlechl. Kdyby mi sletěl na hlavu kokosový ořech, už by bylo po mně!"

*********** Máme prosit s vírou, ale musíme také pořád děkovat.

Lidová píseň: U PANSKÉHO DVORA …

5. VACANOVICE

Poutní píseň: ZDRÁVA BUĎ, PANNO MARIA, Ó KRÁLOVNO …

Slovo Boží: BLAHOSLAVENÍ JSOU TI, KDO SLYŠÍ BOŽÍ SLOVO A ZACHOVÁVAJÍ HO. (Lk 11,28)

Zachovávat slovo Boží, plnit jeho přikázání, může být někdy těžké, ale co nic nestojí, za nic nestojí a člověk pak spláče nad výdělkem. Poslechněme si, jak známé heslo o sedění a vstávání v autobuse prožívala vzácná zvířátka:

MLÁDÍ VPŘED.

Do tramvaje na trati Koalín—Ptakopísek nastoupila stará klokanka. Všechna sedadla však byla obsazena mladými koaly, vakoveverkami a ptakopysky, kteří jeli na koncert populární hudební skupiny. Klokanka stála a bručela: „Nevychovanci, nezdvořáci! Ani je nenapadne pustit sednout starou babku, která se v životě něco naskákala!" „Ale paní," ozval se mladý, sotva ochmýřený ptakopysk, „my mladí si musíme posedět, dokud jsme mladí a čiperní! Až nám bude tolik let jako vám, myslíte, že nás ti mladí nezdvořáci pustí sednout?"

************** Černý humor může být také laskavý a přiměřeně poučný.

Lidová píseň: TO NAŠE STAVENÍ Z DROBNÉHO KAMENÍ …

6. TRŠICE

Poutní píseň: MÁTI PÁNĚ PŘESVATÁ …

Slovo Boží: BOŽE, VEĎ MĚ VE SVÉ SPRAVEDLNOSTI, SVOU CESTU PŘEDE MNOU UČIŇ PŘÍMOU. (Ž 5,9)

Je samozřejmé, že na nějakou nespravedlnost, která se nás dotkla, se dost těžko zapomíná. Kde jsou lidi, tam jsou chyby. Ale ne snad tak hrozné, jak popisuje bajka o zajících.

RADIKÁLNÍ ŘEŠENÍ

Zdatná liščí rodinka zdecimovala v revíru zaječí populaci tak důkladně, že zoufalí ušáci hledali zastání u samotného lva. Král zvířat vyslechl zaječí delegaci a zadumal se. „Zajícům hrozí vyhubení? To nemůžeme připustit! Rozhodl jsem se pro radikální řešení: na obranu zajíců vyšleme vlčí komando, to už si s těmi zpupnými liškami poradí!" Vlčí komando rázně vyhnalo lišky ze zaječího revíru a střežilo ušáky ve dne v noci. Ale i strážci musejí jíst, a tak si vlci občas smlsli na nějakém tom zajíčkovi. A jak zajíce ustavičně ochraňovali, zajíců ubývalo, až nezbyl ani jediný. Protože si zajíci přestali stěžovat, bylo jasné, že vlčí mise byla úspěšná. Spokojený lev při nejbližším říšském svátku dekoroval vlčí komando říšským vyznamenáním a zlomyslné veverky, které rozšiřují posměšnou říkanku Radikální řešení, to je důvod k zděšení, nebyly na slavnost vůbec pozvány.

******** V bajce sice bylo dost cizích slov, ale někdy se člověk až lekne, jak je toto nebezpečí blízko. Bůh je ještě bližší a povede nás ve své spravedlnosti.

každý si vzpomene na to,

Lidová píseň: NEŠŤASTNÝ ŠAFÁŘŮV DVOREČEK ….

7. LAZNÍKY

Poutní píseň: SVATÝ KŘÍŽI, TEBE CTÍME…

Slovo Boží: BLAZE KAŽDÉMU, KDO SE BOJÍ HOSPODINA, KDO KRÁČÍ PO JEHO CESTÁCH. (Ž 128,1)

Kráčet po Božích cestách znamená zachovávat jeho přikázání, ale jistě také i ta běžné lidskou slušnost. Abychom nedopadli jako ten kohout, který místo na bidýlko skákal do řeči:

O NEBEZPEČNÉM SKÁKÁNÍ DO ŘEČI

Na dvůr statku vnikla kuna. Zezadu se plížila ke kohoutovi. Všimla si jí jedna z kvočen, ale hrůzou se zakoktala: „Ku—ku—ku—ku..." „Jak to kvokáš?" zasmál se kohout. „Kukáš jako kukačka!" „Ku—ku—ku...," zoufale opakovala slepice. „To je pořádek," durdil se naoko kokrháč. „Nakonec budu muset zavést kurzy kvokání." „Pozor, ku—ku—kuna," konečné vykoktala kvočna, ale bylo pozdě. Hladová kuna už vlekla ubohého kohouta pryč. Naučení: Neskákej nikomu do řeči, možná si tím zachráníš krk!

******************* Nadarmo se neříkám, že už starý Jan Amos Komenský říkával, že práce kvapná málo platná. Dvakrát měř, jednou řež platí nejen pro tesaře a dřevorubce ....

Lidová píseň: KDYBYS MĚLA MÁ PANENKO…

8. BUK

Poutní píseň: VZHŮRU SRDCE, VLASTI MÁ …

Slovo Boží: POJĎTE KE MNĚ VŠICHNI, KDO SE LOPOTÍTE A JSTE OBTÍŽENI, JÁ VÁS OBČERSTVÍM. (Mt 11,28)

Občerství nás i dobré slovo, trocha pochopení. To však někdy dá zabrat. Výmluvy a omluvy nestačí, abychom nedopadli jako ti velbloudi.

O ZVĚDAVÉM VELBLOUDĚTI

Malý velbloud byl velice zvědavý. Každou chvíli se nad něčím zahloubal. „Tati," zeptal se, „je Země plochá, nebo kulatá?" „Jak to mám vědět," odvětil mrzutě starý velbloud. „A tati," ozval se zvídavý velbloudek vzápětí, „proč je mořská voda slaná?" „To tedy vážně nevím, synku." „A proč jsou velbloudi hrbatí?" „Proč, proč — copak vím?! " Po chvilce ticha velbloudí synek omluvně špitl: „Tati, ty se zlobíš, že se tě pořád na něco vyptávám?" „Ale kdepak, jen se ptej!" usmál se přívětivě starý velbloud. „Když se nebudeš ptát, nic se nedozvíš!"

************** Člověk se musí trochu lopotit, aby poznal to Boží občerstevní. Bez Božího požehnání marné naše namáhání můžeme říci i obráceně: Pro Boží požehnání je potřeba také naše namáhání.

Lidová píseň: POD DUBEM ZA DUBEM MĚLA JEDNO DVĚ ...

9. PROSENICE

Poutní píseň: VŠICHNI BOŽÍ VYVOLENÍ …

Slovo Boží: UPEVŇUJ MÉ KROKY NA SVÝCH CESTÁCH, AŤ NEKLOPÝTAJÍ MÉ NOHY. (Ž 17,5)

Všechny cesty po té technické stránce připravili naši předkové a dodnes se o ně starají další lidé. Jde však o ty cesty životní. Ty ať vede Bůh., abychom se neomezili na pouze lidský pohled, jak se to stalo čmeláčkovi, který to vše viděl jen po svém.

O ČMELÁKU, KTERÝ IGNOROVAL PŘÍRODNÍ ZÁKONY

Čmelák létal z květu na květ a broukal si veselou písničku. „Poslyš, ty bručoune," křikl na něj hlemýžď, který měl pověst učence, neboť si rád listoval v encyklopedii, kterou kdosi zapomněl v zahradě. „Jak to, že lítáš? Při nepatrné ploše tvých křídel, běžné hustotě vzduchu a standardní zemské gravitaci je vyloučeno, aby ses udržel v povětří! Vždyť ty ignoruješ přírodní zákony! Zřítíš se! Zlámeš si vaz! Neblázni a chod pěšky, to je bezpečnější!" „Cože?" broukl čmelák. „Nerozumím tomu ani za mák. Já mám radši muziku než fyziku. Strč si ty hloupé teorie za klobouk, já se jdu proletět!" A čmelák udělal frrr a předvedl lopink, vývrtku a další akrobatické kousky, a kdo ho viděl, musel uznat, že létá skvěle, přestože je vyloučeno, aby létal.

********* Naučení pro milovníky teorií: Hloupé teorie patří do smetí — komu dal Bůh křídla, ať se proletí!

Lidová píseň: KDYŽ JSEM JÁ ŠEL OKOLO VRAT …

10. RADSLAVICE

Poutní píseň:

DĚLNÍKU BOŽÍ Z KRÁLOVSKÉ KRVE …

Slovo Boží: ZARADOVAL JSEM SE, KDYŽ MI ŘEKLI, DO DOMU HOSPODINOVA PŮJDEME. (Ž 122,1)

Dneska není ve zvyku se něco učit nazpamět, máme přece tetu v internetu a ta nám hned napoví. Vzdělání je důležité, to nám vysvětlí mi tato bajka o bajce:

O VRÁNĚ, LIŠCE A SÝRU

Na vysoké větvi seděla vrána a v zobáku držela kus sýra. To se ví, brzy se objevila liška. Ráda by si na sýru pochutnala, a tak to zkusila s osvědčenou lstí. „Dobré ráno, kmotro vráno! Ty jsi nejkrásnější ze všech ptáků! A prý máš také přelíbezný hlas." Vrána uchopila sýr pařátem a krákla: „Trhni si nohou, nenasyto! Copak si myslíš, že jsem totálně dementní? A že jsme se ve škole nebiflovali nazpaměť tu starou bajku o hloupé vráně?! Nech si zajít chuť — ale můžeš se dívat, jak ten sýr chutná mně!" Pak se spokojeně pustila do sýra. A než ho dojí, snad se i ťulpasové dovtípí, jak je v životě důležité vzdělání.

********* Nemusíme to tvrdit také tak tvrdě, ale je dobré znát pár veršů z Písma a pár vět z katechismu opravdu jako když bičem mrská.

Lidová píseň: HOLKA MODROOKÁ …

11. PAVLOVICE U PŘEROVA

Poutní píseň: KLANÍM SE TI VROUCNĚ …

Slovo Boží: JAK MILÝ JE PŘÍCHOD TĚCH, KDO ZVĚSTUJÍ RADOSTNOU ZVĚST. (Řím 10,15)

Na milý příchod se těšíme, někdy však máme strach, že přijde něco těžkého anebo někdo nepříjemný. Svatý Jan Pavel II. hned na začátku vyzval: Nebojte se, ačkoli sám zažil tvrdou totalitu dokonce dvakrát - za Hitlera i Stalina.

Někdy jsou naše strachy zbytečné, jak ukazuje legrační bajka o myšce:

KDO JE NEJSILNĚJŠÍ

Jsem tak malá a bezbranná, řekla si myš, musím si najít silného přítele! A tak se skamarádila s kočkou. Ale přiběhl pes a kočku zahnal. Pes je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se medvěd a psa zahnal. Medvěd je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se lev a medvěda zahnal. Lev je silnější, řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale vtom se ozvala rána z pušky a lev vzal do zaječích. Lovec je silnější, řekla si myš a skamarádila se s lovcem. Ten si ji dal do kapsy a vzal ji s sebou domů. Když došli k chýši, vyšla ven žena. „Dej sem úlovek," křikla na lovce. „A teď běž a přines vodu a dříví, ať se můžu dát do vaření! Hoď sebou, lenochu!" A lovec ji poslechl. Žena je nejsilnější, řekla si myš, nebojí se ani lovce s puškou. Musím se s ní skamarádit! Vyskočila z lovcovy kapsy a běžela k ženě, ale ta vylezla na stůl a ječela: „Pomoc, myš!" Tak vida, řekla si myš, nakonec jsem nejsilnější já! A vrátila se spokojeně domů.

********* Nikdy nejsme sami. A já a Bůh už tvoříme většinu, jak řekl kdosi velmi moudrý.

Lidová píseň: ČERVENÁ MODRÁ FIALA …

12. HRADČANY

Poutní píseň: ANDĚLE BOŽÍ, STRÁŽCE MŮJ ...(

Slovo Boží: KE KAŽDÉMU, KDO SE KE MNĚ PŘIZNÁ PŘED LIDMI, I JÁ SE PŘIZNÁM PŘED SVÝM OTCEM V NEBI. (Mt 10,32)

Přiznáváme se k Pánu Ježíši a uznáváme velikost jeho lásky a oběti. Právě proto, že lásky je někdy mezi lidmi tak málo. Anebo ji nechtějí vidět a upozorňují jen na to špatné. Poslechněme si něco nového o dvou zvířátkách, o kterých psal i Karel Čapek:

O PEJSKOVI A KOČIČCE

Pejsek a kočička si jednoho dne řekli: „Měli bychom si konečně přečíst, co o nás ten pan Čapek vlastně napsal." A tak četli a četli, až vyprávění O pejskovi a kočičce dočetli. „Napsal to opravdu moc pěkně," pochvaloval si pejsek. „Až moc," řekla kočička. „Ale celou pravdu nenapsal. To by musel napsat i o tom, jak na mě vrčíš, když se pozdě v noci vrátíš z té vaší pánské jízdy!" „A že ty mě pomlouváš u všech koček," vyhrkl pejsek, „že se nerad myju a že smrdím!" „A že ty máš zlozvyk kouřit v posteli a každou chvíli propálíš peřinu!" „A ty že jsi hádavá jako tvoje máti!" Oba se urazili a teprve za hodnou chvíli kočička řekla: „Víš, pejsku, ono je lepší, že o nás pan Čapek napsal jen to lepší. On věděl, že to hezké je důležitější. Kdyby o nás napsal celou pravdu, dávali bychom dětem špatný příklad." „Ty jsi ta nejlepší a nejmoudřejší kočička na celém světě," pochválil ji pejsek a dal jí pusu.

************* Mlčet může někdy být projevem lásky, mlčet a nechat, až na to přijdou sami.

Lidová píseň: MALENÍ, MALENÍ LISTU ŠIROKÉHO ...

13. NAHOŠOVICE

Poutní píseň:BUĎ ZDRÁVA, PANNO MARIA, VZORE CTNOSTÍ,

Slovo Boží: PŘIJĎTE BLÍŽE K BOHU A BŮH PŘIJDE BLÍŽE K VÁM. (Jak 4,8)

Bůh viděl, že to, co stvořil, je dobré. Proto nemůžeme vykřikovat, že to tak není. Abychom nedopadli jako ti kosi.

O BUDIŽKNIČEMOVI

V kosím hnízdě se vylíhli malí kosáčci. Sotva povyrostli, začal s nimi táta kos nacvičovat leteckou průpravu: předpažování, upažování, vzpažování. Ale ten nejčilejší kosáček, který už toužil létat, zatřepetal křidélky, vyskočil z hnízda a žuchl do trávy. „Ty jsi ale neposlušný," kárali ho kosí rodiče, když mu pomáhali do hnízda. „Neposlušný, hloupý, nemožný! Co z tebe vyroste? Budižkničemu!" bědovali kos s kosicí. Malý kosáček byl čilejší, odvážnější a chytřejší než jeho bráškové, ale když mu rodiče den co den opakovali, že je budižkničemu, řekl si, že když to tvrdí tatínek s maminkou, určitě mají pravdu. Aby se rodičům zavděčil, začal odmlouvat a lhát, přestal se učit, vysedával v hernách a barech, vykrádal automaty a oblékal se jako hastroš. Stálo ho to mnoho sil a sebezapření, ale vytrval a konečně mohl hrdě říci: Ano, jsem hloupý a nemožný, prostě budižkničemu. Rodiče ze mě můžou mít radost! Ale rodiče se neradovali, hněvali se. „Co jsme říkali? Že z tebe vyroste budižkničemu!" štěbetali. „Měli jsme pravdu, bohužel." Mladý kos z toho byl chvilku paf, ale pak se namíchl: „Dobře vám tak! Kdybyste mi říkali, jak jsem báječný a šikovný, byl bych dnes vzorný kos a měli byste ze mé radost! Ale to byste nesměli být padlí na kokos!" A pak se sebral a uletěl a brzy nato ho zavřeli do polepšovny. To víte — budižkničemu!

********** Jaké z toho plyne naučení? Což třeba: Kdo škodí vlastním dětem, zaslouží spráskat parapletem. To také napsal autor této moderní bajky.

Lidová píseň: PRŠÍ, PRŠÍ, JEN SE LEJE,

14. DŘEVOHOSTICE

Poutní píseň: JEDEN PÁN, JEDNA VÍRA, jeden křest pojí nás,

Slovo Boží: PROSTE A DOSTANETE, HLEDEJTE A NALEZNETE, TLUČTE A OTEVŘE SE VÁM. (Mt 7,7)

Máme prosit s odevzdaností do vůle Boží, máme hledat vždy to dobré, jak to Bůh chtěl už od stvoření, jak nám ukazuje žirafa a ještěrka:

O VELIKOSTI

U napajedla se potkala ještěrka se žirafou. „Závidím ti tvou velikost," řekla ještěrka. „Jsi vysoká jako rozhledna a každé nebezpečí zahlédneš už zdálky." „Máš pravdu," přisvědčila žirafa, „ale i mě vidí lovci už zdaleka. Ty se všude snadno schováš, pro mne je každý úkryt malý!"

********* Naše přání jsou omezena jen našimi možnostmi. Kéž nám Bůh pomůže se v tom pěkně vyznat. Všechno, co dělá, dělá přece vyvážené.

Lidová píseň:(:V ŠIRÉM POLI STUDÁNEČKA kamenná:)

15. LIPOVÁ

Poutní píseň: BOŽE, COS RÁČIL PŘED TISÍCI ROKY ....

Slovo Boží: I VY BUĎTE PŘIPRAVENI, NEBOŤ SYN ČLOVĚKA PŘIJDE V HODINU, KDY SE NENADĚJETE. (Lk 12,40)

Buďme připraveni přiznat si pravdu. A opravdu jsme zde na zemi jen na pouti, jenom na výletě. Na začátku se nám jde lehce, na konci pak přichází únava. Opravdu to nemůže být jinak. A to máme přijmout, abychom nedopadli jak býk v té bajce.

O NEGALANTNÍM BÝKU

Rozdurdila se kráva a obořila se na býka: „Copak se ke mně nemůžeš chovat trochu galantněji? Když sis mne namlouval, to jsi mi říkal broučku a zlatíčko, ale teď mi nadáváš ty krávo!" „Při námluvách se musí trochu lhát," zamručel býk. „Copak ty jsi nějaký brouček? Ty jsi kráva, stejné jako já jsem býk." „Ty nejsi býk," zaječela kráva, „ty jsi vůl!" A šla a pomluvila býka tak, že kdykoli na něj přišla řeč, všichni říkali: „Aha, to je ten korunovanej vůl!"

********* Přijde Pán Ježíš, ten, který je Pravda sama, je nepříjemné, že to opravdu nevíme kdy, ale můžeme se těšit , že on je i Cesta a Život.

Lidová píseň: TRAVIČKA ZELENÁ, to je moje potěšení

16. OCHOZY

Poutní píseň: BLÍŽ K TOBĚ, BOŽE MŮJ,

Slovo Boží: CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ, JEHO MILOSRDENSTVÍ TRVÁ NAVĚKY. (Ž 107,1)

Zdá se, že většina lidí naříká, většinou na své nemoci a to nejen v čekárně u lékaře,. sdělovací prostředky jen ukazují nemoci společnosti. Kdy už to zkusíme vidět pozitivně, ale ne jen pořád všechno kritizovat jako ti ptáci.

O VZORNÉ MATCE

„Kukačka je špatná matka!" křikla pěnkava. „Vůbec se nestará o potomky!" „Pravda, pravda!" přitakala straka. „Vejce bezcitně odloží do cizích hnízd! Nestará se, hanba jí!" „Fuj, hanba!" ozval se sbor lesních ptáků. „Vyžeňte ji z lesa pryč!" „Húúúúú, přestaňte s tím povykováním!" okřikla je rozespalá sova. „Jak to, že se kukačka nestará o potomky? Právě naopak! Vždyť ona svým dětem vybírá ty nejlepší pěstouny! Tak jí dejte pokoj a mě nechte spát!"

*********** Spánek je to nejsladší na světě. A zlá kritika to nejhorší.

Lidová píseň: ZAHUČALY HORY, ZAHUČALY LESY,

17. BÍLAVSKO

Poutní píseň:

BUĎ VE SVÁTOSTI BOHU PŘÍTOMNÉMU,

Slovo Boží: STAŇTE SE ŽIVÝMI KAMENY PRO DUCHOVNÍ CHRÁM. (1 Pt 2,4)

Tak často se člověk honí jen za tím hmotným. Někdy to nemusí být přímo věci, stačí jen zážitky, kterými se pak všichni chlubí.

O TUČŇÁCÍCH, KTEŘÍ JELI DO AFRIKY

Párek postarších tučňáků se rozhodl, že si dopřeje dovolenou v Africe. „Aspoň jednou v životě si užijeme sluníčka," těšila se tučňačka. „Pobavíme se, poučíme se, spřátelíme se s exotickými zvířaty!" „A zažijeme pořádné dobrodružství," přidal se tučňák.

„Na ta něžná dobrodružství ovšem zapomeň!" řekla tučňačka přísně a šla balit. Ale v Africe bylo strašné vedro, krvelační moskyti a nemožná strava.

Tučňáci dostali úpal, zimnici, úplavici a malárii, takže celou dovolenou strávili v péči šamanů a ranhojičů. „Čert aby vzal celou Afriku!" vzdychali dvojhlasně. „Už abychom byli zase doma v rodné Antarktidě!" Když se konečně vrátili domů, z široka daleka se seběhlo početné příbuzenstvo, zvědavé na zážitky cestovatelů. „Úžasná dovolená!" rozplývali se oba tučňáci, přidali pár vymyšlených historek a kouzelných pasáží z propagačních prospektů cestovní agentury a nakonec řekli: „Vyrazte si do Afriky, zažijete, dobrodružství, na které do smrti nezapomenete!"

************* Duchovní chrám to nejsou zážitky, to je Ježíšova láska až k smrti na kříži, to je jeho vítězství nad smrtí, které je nabízí i nám.

Lidová píseň: ČERNÉ OČI JDĚTE SPÁT,

18. SLAVKOV POD HOSTÝNEM

Poutní píseň: POD OCHRANU TVOU SE UTÍKÁME

Slovo Boží: VYSTUP NA VYSOKOU HORU, TY KTERÝ HLÁSÁŠ RADOSTNOU ZVĚST! (Iz 40,9)

Zachovat si cit pro spravedlnost, nikomu nestranit, to je výkon, to je skutečně výstup na vysokou horu, zvláště když vidíme kolem sebe tak málo citu a tolik nespravedlnosti. Bajka z říše zvířat to jen dokresluje:

O KRÁLOVSKÉ SPRAVEDLNOSTI

Liška měla nevyřízené účty s vlkem, a tak ji napadlo, že se ho zbaví lstí. Přišla žalovat lvovi: „Milovaný vládce, vlk tě pomlouvá, že jsi zlý a krutý!" Král zvířat poručil předvést vlka k výslechu. Houkl na něj: „Ty si troufáš o mně vykládat, že jsem zlý a krutý?! " „To je omyl," bránil se vlk, „nikdy bych si nic takového..." „Cože? Slyším dobře? Já že se mýlím?" zaburácel lev. „Král se nikdy nemýlí! Za urážku mého majestátu budeš potrestán smrtí! Rozsudek bude vykonán ihned!" A vlka bez váhání zakousl a sežral. „Tak co?" obrátil se lev zase k lišce. „Jsem zlý a krutý?" „Milovaný vládce," pravila liška medovým hlasem, „jsi nanejvýš laskavý a spravedlivý." „Ale já jsem opravdu zlý a krutý," zamručel lev. „S laskavostí bych se sotva stal králem zvířat. A tebe sežeru za to, že si troufáš lhát mi přímo do očí!" A jak řekl, tak udělal.

**************** Končívá to smutně, ve zprávách skoro vždycky, v pohádkách často. Pouze ten, koho už předpovídali proroci, náš Pán Ježíš Kristus, přináší radostnou zvěst.

Lidová píseň: NA TÝ LOUCE ZELENÝ,

19. SVATÝ HOSTÝN

Poutní píseň: CHVÁLU VZDEJME, Ó KŘESŤANÉ,

Slovo Boží: BOŽE BUĎ MILOSTIV A ŽEHNEJ NÁM, UKAŽ NÁM SVOU JASNOU TVÁŘ. (Ž 67,2)

Modli se a pracuj. Modlit se slovy žalmu, je to nejlepší. Pracovat máme i na sobě, i v ústraní, abychom mohli i my ukázat svou dobrou tvář a to i doma, jak ukazuje tato bajka:

PRAVIDLO ŠŤASTNÉHO MANŽELSTVÍ

V lese se chystala mývalí svatba. Večer před tím slavným dnem si nevěstu vzala stranou její maminka. Řekla jí: „Dceruško, přišel čas, abych ti prozradila pravidlo šťastného manželství. Musíš toho svého chlupáče krmit a krmit a krmit! Láska prochází žaludkem a pořádně nadlábnutý chlap se nehádá, ani ženu nebije, natož aby běhal po všech čertech za ženskými. Domácí kuchyně, toť nejmocnější ženská zbraň!" Mývalí novomanželka byla poslušná dcera a dobrá kuchařka. Servírovala milovanému mužíčkovi ty nejchutnější lahůdky, a tak není divu, že vůčihledě tloustl. Byl to velice hodný chlupáč, nehádal se, ženu nebil, a když si po obědě nebo po večeři dával na kanapi šlofíka, ani ho nenapadlo běhat někde v nepohodě za mývalkami.

A když pak své dcery zasvěcovala do kuchařského umění, už se těšila, jak jim jednou, v pravý čas, prozradí pravidlo šťastného manželství.

************* Obě nohy nás bolí, když jsme konečně na kopci a na dosah cíle, ale obě nám posloužily, na ty páry musíme pamatovat pořád: tělo i duše, modlitba i práce, život pozemský i věčný. I každý z nás poutníků svatohostýnských a velehradských, poutníkem je k věčnosti.

Lidová píseň: HORO, HORO, VYSOKÁ JSI,

--- Ze Sv. Hostýna na Velehrad se pak pokračuje 1. nebo 2. řadou příběhů --- viz výše

Vyhledávání
CM
Dokumenty
Ke stažení
V odkazu na fotodokumentaci níže můžete nalézt aktuální foto z dílny pana Vladim...
Veřejná sbírka, kterou pro účely pořízení a osazení nových soch sv. Cyrila a Met...
Matice velehradská pořádá dne 4.11.2017 desátý, jubilejní ročník této jedinečné ...
Podzimní beseda z cyklu Cesty za hodnotami – osobnosti Slovácka na Velehradě pro...

Matice Velehradská ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017