Průvodce po bazilice

Velehradská basilika se svým tajemným světlem, které se zdá vycházet z vnitřku chrámu, se svou záplavou zlatých forem a soch světců, působí dojmem „nebe na zemi.“

Kardinál Tomáš Špidlík


Průvodce bazilikou

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety
, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se připojil v roce 1990 také papež Jan Pavel II.

Zakladateli kláštera byli moravský markrabě Vladislav Jindřich s jeho bratrem Přemyslem Otakarem I. a olomoucký biskup Robert. Výstavba kostela byla zahájena patrně v letech 1210 - 1215. Jako většina cisterciáckých kostelů přijal patrocinium Nanebevzetí Panny Marie. (Spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen až v roce 1932 dekretem papeže Pia XI. Titulem bazilika byl kostel vyznamenán v roce 1928 z rozhodnutí papeže Pia XI.).

Původní románskogotická bazilikální stavba byla budována podle stavebních tradic cisterciáků, které charakterizovala krása prostých linií a střídmá výzdoba. Devadesát devět metrů dlouhá stavba byla rozvržena na půdorysu latinského kříže. Východní stranu uzavírala pětice apsid. V této podobě se kostel do dnešních časů nedochoval v důsledku tragických událostí, jež v průběhu dějin cisterciácký klášter postihly. V roce 1421 vypálili velehradské opatství moravští husité. Klášter 150 let chátral. Nesnadného úkolu obnovy se ujal až opat Ekard ze Schwoben ve druhé polovině 16. století. Středověkou podobu však kostel ztratil až v důsledku obrovského požáru, který v klášteře vypukl v roce 1681. V důsledku této pohromy byl kostel radikálně přestavěn. Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským ústupkovitým portálem a nahrazena novým, jemuž dominují dvě věže. Boční lodě baziliky byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Z křížení lodí byla snesena 100 metrů vysoká renesanční věž a byla nahrazena kupolí s nízkou věží zvanou lucerna. Nyní je tedy bazilika dlouhá 86 m. Přes radikální zásahy si kostel uchoval ve svých proporcích a půdorysném schématu charakter románsko – gotické stavby.

V roce 1784 byl velehradský klášter zrušen Josefem II. Klášterní majetek byl rozchvácen, areál kláštera střídal majitele a klášterní kostel se stal kostelem farním. Obnovy a rozvoje se dočkal kostel v souvislosti se sílícím cyrilometodějským kultem a příchodem jezuitů na Velehrad v roce 1890. Jezuité zřídili v objektu kláštera řádové gymnázium, které bylo později nacisty a po té komunisty zrušeno. V období komunismu byl do areálu přestěhován Ústav sociální péče. V roce 1990 se na Velehrad vrátili Jezuité a v roce 2004 bylo obnoveno gymnázium, které nese jméno arcibiskupa A. C. Stojana.

Z vnitřní výzdoby by neměla uniknout Vaší pozornosti velkoryse řešená klenba s malbami, které opticky zvedají strop o dvě patra. Autorem fresek v hlavní a příčné lodi je Ignác Egstein. Uprostřed vidíme nebe s Nejsvětější Trojicí a Matkou Boží. Blíž k presbytáři je zachycena událost, která se odehrála v roce 1421 na stupních oltáře – upálení sedmi cisterciáků včetně opata Jana husitskými vojáky a zkáza kláštera. Na opačné straně vidíme křest krále Svatopluka, který pozval věrozvěsty na Moravu.

V závěru baziliky je vybudován mohutný kůr, který nese bohatě zdobené, rozměrné varhany. Ty mají tři manuály, 60 rejstříků a 5521 píšťal. Zatímco mechanika pochází ze 20. století, řezby jsou barokní. Vrcholem figurální výzdoby prospektu varhan je scéna Zvěstování. Mezi křídly varhan je prolomeno okno s vitráží představující Pannu Marii jako Královnu nebes, před níž klečí sv. Cyril a Metoděj.
Bohatě jsou zdobeny rovněž boční kaple, kde malířskou výzdobu doplňují sochy a štukový dekor. Zvláštní pozornost si zasluhují kaple sv. Cyrila a Metoděje s legendárními výjevy z jejich života a kaple sv. Floriána, kde je umístěn obraz soluňských bratří od polského malíře Matejky. Obraz byl věnován do baziliky polskými poutníky v rámci 1 000 výročí úmrtí sv. Metoděje v roce 1885.

Mezi kaple sv. Cyrila a sv. Máří Magdalény byla vsazena kazatelna. Je přisuzována italské řezbářské dílně Baltassara Fontany, který vybudoval v bazilice také zděné oltáře se sochami. Na stříšce kazatelny je alegorická postava církve s atributy božských ctností – s křížem (víra), kotvou (naděje) a kalichem (láska).

Skutečný skvost barokního řezbářství představují chórové lavice, které kryjí dvě a dvě postranní kaple. Ornamentika řezeb čerpá inspiraci z domácího prostředí. Figurální výzdoba představuje apoštoly, anděly a světce z cisterciácké a benediktinské řeholní rodiny. Kompozicím, jež tvoří vzájemný protiklad, vévodí Kristus a Panna Maria.

V tzv. transeptu, neboli křížení lodí je možné pohlédnout do klenby barokní kupole, kde je vidět malba dokumentující založení kláštera. Výška klenby zde dosahuje 25 metrů. V pendativech – tak se říká trojúhelníkům v rozích křížení lodí – jsou působivé malby čtyř západních církevních otců. Jsou to sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a Řehoř Veliký. Do středu transeptu byl v roce 1985 (k výročí úmrtí sv. Metoděje) situován nový oltář od akad. sochaře Otmara Olivy. Před původní románskou apsidou je vystavěno mohutné štukové retabulum od Baldasarre Fontany. Do něj je vsazen obraz od Ignáce Raaba ze 70. let 18. století s tématem Nanebevzetí Panny Marie.

Původní oltář, který nyní slouží jako svatostánek, pochází z roku 1864. Nechal jej na vlastní náklady pořídit olomoucký arcibiskup, kardinál Bedřich Fürstenberk v rámci miléniových oslav příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 1863. Oltář je z kararského mramoru v neorománském slohu. Ústřední výjev v čele oltáře zachycuje loučení sv. Metoděje s Moravany krátce před smrtí. Na pravé (epištolní) straně papež Hadrián II. schvaluje věrozvěstům slovanskou liturgii a udílí arcibiskupské paladium sv. Metoději. Na levé (evangelijní) straně se sv. Metoděj loučí s umírajícím Cyrilem.

Po stranách presbytáře jsou dvě sousoší od kroměřížského sochaře Ferdinanda Neumanna. Na pravé straně jsou to svatí Cyril a Metoděj a vlevo svatí Petr a Pavel.

V křížové lodi vytvořili cisterciáci kaple svým řádovým patronům sv. Benediktovi a sv. Bernardovi. Dominantní jsou zde velká štuková retabula, do nichž jsou vsazeny působivé obrazy Smrt sv. Benedikta a Vidění sv. Bernarda od M. L. Willmana. Nástěnné malby zachycují výjevy z jejich života.


Za oltářem kaple sv. Benedikta je ukryta Královské kaple, která by neměla uniknout Vaší pozornosti. V roce 1923 v ní byl pohřben olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan, mimořádná postava moravské církve konce devatenáctého a první čtvrtiny dvacátého století.

Při návštěvě baziliky není možné minout ani Kapli Matky křesťanské jednoty. Zde je umístěn obraz Panny Marie s Ježíškem od Emanuela Dítěte z roku 1919. Je malován na dubové dřevo podle vzoru byzantské ikony z římské baziliky P. Marie Větší. Protějškem oltáře je křtitelnice, kterou do baziliky věnovali v roce 1885 olomoučtí bohoslovci.

Vpravo od vchodu do této kaple je možné dostat se postranním východem k monumentálnímu románskému závěru baziliky. Také je zde koridor, kterým lze sejít do vykopávek s lapidáriem fragmentů románského kláštera a kostela a do barokních krypt.

Petr Hudec

Vyhledávání
CM
Dokumenty
Ke stažení
Matice velehradská pořádá dne 16.9.2017 poutní zájezd do Číhoště a Želivi se zas...
Srdečně zveme děti v doprovodu maminek, tatínků, babiček i dědečků na divadelní ...
Přijměte srdečné pozvání ke IV. pouti a setkání moravských Matic v neděli 2.4....
Srdečně vás zveme na Zimní pouť a valnou hromadu Matice velehradské dne 12.2. 20...

Matice Velehradská ® 2017 This page is Valid XHTML 1.0 Transitional | Engine by Business Route 2.2 © Václav Kusák Oryx Group 2017