VELEHRADSKÉ PALLADIUM

Člověk si utváří vztah k tomu, co poznal. Proto jsem se rozhodl napsat několik řádků o Kapli Matky křesťanské jednoty, respektive palladiu, které uchovává.

V první třetině 20. století se stal Velehrad místem setkávání kultur Východu a Západu prostřednictvím tzv. unionistických sjezdů. Toto duchovní klima dalo podnět k úpravě prostoru, který by unionistické snahy ztělesňoval. Nabízela se místnost, která před zrušením cisterciáckého kláštera sloužila jako druhá - zimní sakristie a posléze jako skladiště. V roce 1927 byla přeměněna na kapli sv. Josefa (jeho socha je nyní umístěna za levou stranou chórových lavic).

K přesvěcení a úpravě na kapli P. Marie unie (dnes nazývané Matky křesťanské jednoty) došlo v roce 1937. Iniciátorem realizace se stal Josef Jaroš SJ, jezuitský profesor na Papežském misijním ústavě. Toužil vrátit Velehradu jeho palladium, kterým mohl být před husitskými bouřemi - podobně jako u jiných cisterciáckých klášterů - mariánský obraz. Dílo mělo vyjádřit, že: "Matka Páně je v duchu cyrilometodějsko-velehradské tradice hlavní záštitou velikého obrodného a sjednocovacího díla velehradského." "P. Jaroš, rodák pražský, nevolil za základ svého obrazu Panu Marii velehradskou, dnes v Tuřanech uctívanou, nevolil ani paladium staroboleslavské, uváděné taktéž v souvislosti se sv. Metodějem, ale volil obraz Matky Boží "u jeslí" v Maria Maggiore v Římě, který má bezpečnější vztah k sv. Bratřím." 

Nedokonalá barokní historiografie pokládala Velehrad za autentické místo působení soluňských bratří. Z ní vycházel cisterciácký generál ve své velehradské relaci z roku 1737, v níž připomíná domnělý mariánský obraz, který s sebou přinesli Konstantin a Metoděj z Cařihradu na Moravu a bratři cisterciáci se posléze stali jeho ochránci. Tento obraz byl za husitských válek údajně přenesen do Brna, kde se ho zmocnili kacíři a pohodili jej do trní. Zde dlouho ležel, než byl nalezen a přenesen do Tuřan, kde jezuité zavedli jeho kult. Není těžké usoudit, že se tato teorie nezakládá na pravdě a myšlenkově kopíruje obdobné legendy (Bohosudovská Panna Maria). Rovněž spojitost staroboleslavského palladia s Cyrilem a Metodějem byla uměle vytvořena, aby prokazovala nepřetržitou kontinuitu katolického náboženství v Čechách.

Přesto je zde určité pravdivé jádro. Cisterciáci na Velehradě skutečně měli v době před vpádem husitů svůj záštitný obraz či sochu, jak to bývá u nich obvyklé (srov. Osek, Vyšší Brod). To ostatně povolovala jejich řádová kapitula již v počátcích vzniku řádu. Dále tomu nasvědčují barokní znaky velehradského konventu s vyobrazením Panny Marie nad vstupem do kláštera (nyní gymnázia), sakristie a na morovém sloupu i konventní pečeti.

Rozhodnutí volby vzoru byzantské ikony z římské baziliky P. Marie Větší tedy bylo na základě uvedených souvislostí velmi dobrou volbou. Tento obraz byl totiž v bazilice Santa Maria Maggiore uctíván již v 9. století. Právě v tomto kostele papež Hadrián II. položil roku 868 na oltář slovanské bohoslužebné knihy a tím je před zraky Konstantina a Metoděje schválil. "Tato volba byla velmi šťastná, dala možnost budovati z Velehradu oblouk do Říma, druhý pak na Svatou Rus, a tak stavěti velehradský most k unionistickým snahám, vypěstovaným z cyrilometodějství na Velehradě." Obraz vytvořil v roce 1919 prof. Emanuel Dítě.

Ve srovnání s předlohou provedl malíř ve tváři Bohorodičky harmonizaci a také v dalších detailech zohlednil epochu, v níž žil. Ztratil se tak přísnější výraz Marie, celkový byzantský charakter obrazu však zůstal zachován. Ikonograficky se obraz hlásí k typu mariánských obrazů tzv. Hodégétrie - vůdkyně na cestách. (Nejstarším obrazem tohoto typu bylo palladium Konstantinopole, jež bylo zničeno Turky v roce 1453. Vznik ikony je spojen s legendou, že obraz je "rukou neutvořený" (acheiropoiétos). Podle celé řady legend se sv. Lukáš marně pokoušel zachytit podobu Panny Marie. Když však Panna Maria vztáhla nad obraz ruku, zjevila se na něm její podoba).

Stojící Panna Maria má kolem hlavy tmavý plášť (maforion) se zlatým lemem. U tohoto typu zobrazení se setkáváme se třemi hvězdami na plášti, které symbolizují panenství Panny Marie před porodem, během něj i po porodu. Na velehradském obraze se setkáváme pouze s jednou hvězdou na pravém rameni a s křížem na čele Bohorodičky, který je v tomto případě synonymem hvězdy. Třetí hvězdu kryje svým tělem Kristus oblečený do zlaté řízy (chitonu), kterého drží Maria na svém levém boku. Bohorodička má kolem hlavy svatozář, do níž je vepsán nápis: Já jsem matka krásného milování. Jezulátko má vepsáno kolem hlavy slova: Beránku Boží, daruj nám mír. V rukou drží knihu na znamení, že je vtěleným Slovem (Logem). Gesto ruky se dvěma nataženými prsty je poukazem na dvě přirozenosti Krista, ostatní prsty naznačují, že při vtělení božství přikrylo lidství. Reliéfně tepané zlacené pozadí symbolizuje nebeskou slávu. Můžeme v něm spatřit řecký nápis MP ΘY - Métér Theou - "Matka Boží." Obraz je malován na bronzový plát, přičemž podklad tvoří dubové dřevo. Bohatě zdobený rám ze zlaceného bronzu nese v horní lunetě reliéf dvou klanících se andělů kolem svatováclavské královské koruny, nad níž je v medailonu uložen trn z trnové koruny Kristovy, jak hlásá i nápis v lunetě "Zde jest trn z koruny Kristovy". Samotný vrchol obrazu tvoří kříž s ukřižovaným Kristem. V postranních pásech a dole jsou miniatury českých patronů s relikviemi (sv. Ludmila, sv. Václav, sv. Cyril a Metoděj, sv. Jan Nepomucký, sv. Jan Sarkander, sv. Josef, sv. Kliment). Ve spodních rozích je zobrazen příchod Cyrila a Metoděje na Moravu a přijetí pallia od papeže Hadriána II. Uprostřed pod ikonou se ve větším oválu nachází relikvie sv. Josafata. "Je to v hutných zkratkách celá historie ideje cyrilometodějsko-svatováclavské." Rám je posázen 43 polodrahokamy. Obraz obtáčí část textu ze svatováclavského chorálu: "Maria, Matko žádoucí, Tys Královna všemohoucí, prosiž za nás za křesťany svého Syna Hospodina. Kyrie eleison."

Obraz je umístěn v apsidě na mramorovém oltáři, který byl navržen K. Madlmayrem podle starokřesťanského vzoru.

Zatímco v 9. století museli Konstantin a Metoděj obhajovat slovanskou bohoslužbu před papežem v Římě a snad právě před obrazem Bohorodičky byly schváleny liturgické texty, v roce 1990 poklekl papež Jan Pavel II. před obrazem Bohorodičky na Velehradě. Právě do kaple Panny Marie Matky křesťanské jednoty směřují kroky mnoha věřících, kteří se modlí za jednotu křesťanů, národa, farností, rodin, k nimž se tento velký poutník připojil.

5. 7. 1993 byl na Velehradě zasvěcen český národ Panně Marii. Stalo se tak na Stojanově nádvoří právě před mozaikou věrně interpretující obraz Panny Marie matky křesťanské jednoty. Životnost palladia potvrdil loni uskutečněný Jubilejní velehradský kongres, který se k němu rovněž přihlásil. Kopie obrazu byla přenesena do Slovanského sálu a pod jeho záštitou probíhala všechna jednání.

Přání P. Jaroše SJ se vyplnilo a Velehrad získal své palladium. Společně s Olivovým oltářem a hrobem arcibiskupa Stojana je kaple Matky křesťanské jednoty hlavním duchovním ohniskem baziliky, které by neměl žádný návštěvník Velehradu minout.

Petr Hudec

Použitá literatura a prameny:

Cinek F. Velehrad víry

Cinek F.: Basilika velehradská

Royt J: Slovník biblické ikonografie

Ryska J.: Cesty po Římě

ZÁVADSKÝ, Karel: Matka Unie. In Zprávy velehradské, roč. XVIII. prosinec 1937

Velehradské zprávy, roč. XVII. prosinec 1936